25 zápasů, z toho 15 výher, čtyři remízy a jen šest porážek, skóre 46:25. Tak impozantní je vizitka Rakouska pod Rangnickem. Také mě trénoval, bohužel jen pár měsíců, takže mě zajímá, co změnil oproti předchozímu trenérovi Francovi Fodovi? Jaký je váš vztah?
"Do Salcburku přišel před 12 lety a zcela změnil rakouský fotbal. Měl výrazný vliv na mladé hráče, ze kterých se později stali profesionálové. Když si můžete vybírat z 500 hráčů, z nichž se 15 učilo hrát vaším způbosem od útlého věku, máte velkou výhodu. Každý ví, co má dělat. Navíc dává naprosto jasné pokyny a ke všem hráčům se chová opravdu přátelsky. Mimo hřiště nám dává velkou volnost, říká: Musíte se rozhodovat sami na hřišti, takže se můžete sami rozhodovat i mimo hřiště a dělat si, co chcete. Hlavní je, abyste dobře trénovali. Proto s ním mám skvělý vztah. Celý tým je spokojený. Pozvedl týmového ducha, který už v nás byl, ale ne v takové míře. Společně s námi vyvolal v celém Rakousku euforii, jaká tu nikdy předtím nebyla."
Jak jsi vnímal jeho vyjednávání s Bayernem o pozici hlavního trenéra v závěru uplynulé sezony?
"Nevěřil jsem, že by od nás odešel. Překvapilo mě, když každé dva týdny vyšla zpráva: Dohodli se. Za mě to ale trvalo příliš dlouho. Pokud máte možnost jít do Bayernu, tak o tom takhle dlouho nejednáte. I podle toho, jak s námi mluví, a že se cítí dobře, tak jsem vždycky věřil, že by u nás rád zůstal. Díky bohu se to potvrdilo. Když jsem se dozvěděl, že zůstává, hned jsem mu napsal. Měl jsem z toho obrovskou radost."
V Německu hraješ už dlouho. Jak výjimečné je pro tebe Euro, které se koná právě tam?
"Je to neuvěřitelné! Hrát takový turnaj obecně je pro mě velmi, velmi speciální. Tentokrát je to ale ještě krapet výjimečnější, protože jsme tady. Všichni tu mluví mým jazykem. Navíc tu žiju už 12 let a je tu celá moje rodina i všichni moji přátelé. Je to také poprvé, co mě můj otec (Werner Gregoritsch, trenér rakouské reprezentace do 21 let, pozn. red.) viděl hrát mezinárodní zápas od začátku do konce. Sice už jich mám na kontě mezi 55 až 60, ale on měl vždycky ty své ve stejnou dobu. Takže si toho opravdu vážím, protože kolik takových turnajů můžete za život jako Rakušan odehrát? Možná čtyři, když se vše povede?"
Je to tvůj druhý velký turnaj. Na mistrovství Evropy 2020 jsi dokonce vstřelil gól Severní Makedonii. Jak rozdílné jsou tyto šampionáty?
"Těžko se to srovnává, protože tam jsme s ohledem na pandemii koronaviru skoro neměli fanoušky. Tehdy jsme ještě hráli společně v Augsburgu. Nebylo to vůbec jednoduché období. Bral jsem to jako štěstí, že mi bylo umožněno hrát na mistrovství Evropy. Bylo to taky skvělé, ale jiné než teď. Teď prožíváme více pozitivních emocí. Vidíme fanouškovské zóny, kolem týmu vzniká euforie, které jinak nelze dosáhnout. Když nejsou fanoušci, není v tom žádná radost. Před turnajem jsem si říkal, že to bude super, ale takhle úžasné jsem to nečekal."
Ve vašem týmu je fungující mix starších hráčů, například Sabitzer, Arnautovič, Kainz nebo Trauner, a mladších mezi 25 a 27 lety. Jaká je v reprezentaci hierarchie?
"Mezi oběma generacemi není tak velký rozdíl, všichni spolu hrajeme už pět let. Hráči jako Baumgartner, Laimer, Schlager, Danso, Wöber a Posch jsou s námi od sezony 2019/20. Už se z nás za tu dobu stala rodina. Když jsem přišel do Augsburgu – možná si na to vzpomínáš – byli jsme si také blízcí a hodně jsme toho dělali společně. Ale není to ani z poloviny takové jako tady. Jsme skupina opravdových přátel a to je pro náš styl hry rozhodující. Každý ví, že člověk vedle něj obětuje pro toho druhého všechno. Je velmi důležité, že se na spoluhráče vedle sebe můžete spolehnout."
Rangnick má jasnou představu jak hrát a vypadá to, že vám se ji daří na hřišti do puntíku naplňovat. Ostatně jste vyhráli těžkou skupinu D. Je rozestavení 4-2-3-1 pevně dané, nebo ho občas obměňujete?
"Úplně na začátku jsme hráli se třemi zadáky. Někdy také hrajeme se dvěma útočníky, několikrát jsme to udělali v kvalifikaci na Euro. Vepředu jsem byl já s Arnautovičem. Obecně to měníme častěji. Ale systém, který je nastavený teď, funguje skvěle. Trenér detaily vždy perfektně přizpůsobí soupeři."
Alaba vás tentokrát nemůže podpořit jako spoluhráč, ale pouze jako člen realizačního týmu. Jak vnímáš jeho roli?
"Pro tým je hodně důležitý. Je to skvělý člověk, nejlepší hráč a největší lídr, se kterým jsem kdy hrál. Je až neuvěřitelné, jaký vliv dokáže mít na tým, i na tréninku nás tlačí na hranici možností. Dokáže nám své nastavení předat, to je ta nejpůsobivější vlastnost, kterou má. Vždycky chce vyhrát. To neznamená, že nemůže prohrát, ale vždy pro vítězství udělá maximum. Nemyslím si, že by někdy nevyhrál tréninkový zápas, který chtěl vyhrát – a on chce vyhrát opravdu každý. Nezaobírá se taktikou nebo něčím podobným, ale je tam a to stačí k tomu, aby nás inspiroval."
Vaším dalším soupeřem je Turecko, které jste v březnu ve Vídni porazili 6:1 a ty jsi dal hattrick. Teď vás čeká stejný soupeř, použijete znovu stejný herní plán, nebo přistoupíte k zápasu odlišně?
"Určitě je pro nás lepší, že jsme v březnu vyhráli 6:1 a neprohráli 1:6. V tom zápase se nám podařilo všechno. Ale jak víš, je to často dvousečné. Nejde říct, že to byl jen přátelský zápas, každý mezinárodní duel je náročný. Myslím, že nám ta vysoká výhra může i trochu uškodit, ale také věřím, že náš tým je dostatečně mentálně odolný a budeme dobře fungovat. Nic nepodceníme a na hřišti odevzdáme vše, co v nás je."
Máte za sebou dvě krátké cesty po Berlíně, jednou jste letěli do Düsseldorfu, v úterý vás čeká cesta do Lipska. Cítíte jako hráči, že rakouský svaz zvolil místo základního tábora na mistrovství Evropy (Schlosshotel Grunewald v Berlíně, pozn . red.) nejlépe, jak mohl?
"Ano, hotel i město jsou skvělé. Dva domácí zápasy a minimum cestování. Rodiny hráčů jsou také hned za rohem, takže je to opravdu příjemné."
Má vzestup Rakouska něco společného s domácí soutěží? Jak ji hodnotíš a jak si stojí v evropském porovnání?
"Naše liga se jednoznačně zlepšila, do Rakouska přišlo mnoho dobrých hráčů. Ale nemyslím si, že naše týmy budou v budoucnu hrát nějakou zásadní roli na evropské scéně. S novým systémem kontinentálních pohárů je to prostě příliš těžké. Ale přesto je rakouská liga skvělá, máme tu z ní několik hráčů, kteří jsou všichni na vysoké úrovni. V porovnání s těmi, kteří jsou už dlouho v zahraničí, nedochází téměř k žádnému poklesu výkonnosti. Především mladá generace je pracovitá, každý se chce zlepšovat a poslouchá. A to je důležité."
Když se podíváš napříč evropským šampionátem, kteří tři hráči na vás letos udělali největší dojem?
"Nico Williams na sto procent. Pak Nicolae Stanciu z Rumunska, který dal krásný gól proti Ukrajině, je to velmi dobrý hráč. Líbil se mi také Michel Aebischer ze Švýcarska. Letos je tu ovšem hodně dobrých hráčů."