Jak by měli Češi nastoupit? Staněk v brance a Kuchta s Čvančarou na hrotu, říkají data

Jedná se o kolorit snad každé reprezentační akce aktuálního kvalifikačního cyklu. Debaty o tom, jaké je nejlepší rozestavení národního týmu a jací hráči do něj svou typologií pasují. Přitom základní rozestavení je pouze jedním z mnoha takticko-strategických prvků, už jen proto, že v něm týmy povětšinou stráví jen malou část zápasu.

Další varianty se ke slovu dostávají na základě toho, zda tým zrovna drží balon na svých kopačkách, nebo hraje bez něj. A v jaké části hřiště se tak děje. Spíš než na rozestavení je proto důležitější zaměřit se na to, jakým způsobem základní jedenáctku složit tak, aby naplno využila aktuální hráčský potenciál.

Rozlišovat je třeba také dva scénáře. Prvním z nich je jakýsi ideální svět, ve kterém neexistují zranění a trenér Šilhavý může nasadit všechen dostupný hráčský arzenál, druhým realita nynějších dní, která ze hry vyřadila několik stálic. Mezi tři tyče se zcela jistě nepostaví Jiří Pavlenka, v obraně bude chybět Ladislav Krejčí a do Polska neodcestuje ani Patrik Schick. Ze srazu se navíc v průběhu týdne odpojil také další sparťan Lukáš Sadílek, jenž si přivodil zranění ve víkendovém duelu proti ostravskému Baníku.

Z výše uvedených jmen jsou nedílnou součástí základní sestavy Schick s Krejčím. Útočník bundesligového Leverkusenu ještě nedávno jednoznačně patřil mezi nejlepší devítky na světě, a jakmile se vypořádá se sérií vleklých zranění, stále by měl být neoddiskutovatelnou jedničkou českého útoku. Sparťanský kapitán zase platí za komplexního hráče moderního stylu, který se v posledních letech osvědčil na několika různých pozicích. Jeho dovednosti však jednoznačně nejlépe vyniknou v tříobráncovém systému, konkrétně v roli levého ze stoperů, kde může naplno uplatnit svou agresivitu a sílu v osobních soubojích.

S tím souvisí i jeho další silná stránka, a sice hra ve vzduchu, která je pro tým přínosem nejen v defenzívě, ale především pak ve finální třetině hřiště. V rozehrávce těží ze svého dobrého přehledu, kdy často sahá po složitějších a nepředvídatelných přihrávkách posouvajících hru dopředu. V kombinaci s jeho sebevědomím a vůdcovskými schopnosti se jedná o hráče, jehož služby jsou pro současnou reprezentaci nepostradatelné.

Velkým tématem aktuálních dní je absence gólmana Pavlenky a s ní spojená otázka, zda svěřit roli jedničky Jindřichu Staňkovi, nebo spíš Aleši Mandousovi. Rozhodnutí to není jednoduché. Oba dlouhodobě patří mezi nejlépe chytající brankáře v Česku, oba se navíc mohou chlubit slušnou hrou nohama. V Mandousův neprospěch však hovoří fakt, že v uplynulé sezoně nastoupil pouze k 10 ligovým střetnutím, a i když za Slavii letos chytá počínaje sedmým kolem pravidelně (a velmi dobře), Staněk si vedl jako jasná plzeňská jednička výborně v obou z předchozích dvou sezon.

A přestože si v té aktuální vybral už několik slabších momentů, reprezentační jedničkou je právě on, a to nejenom na úkor Mandouse, ale i Pavlenky. Ten v minulé sezoně patřil podle drtivé většiny datových modelů hodnotících kvalitu chytání mezi nejhorší bundesligové gólmany. V ideálním případě by tedy reprezentační jedenáctka mohla vypadat zhruba následovně.

Preferencí by měl být tříobráncový systém, v němž se na pozicích stoperů pod bok Krejčího postaví také zkušený Tomáš Holeš s Martinem Vitíkem. Druhou variantou je Holešův posun do středu zálohy vedle Součka a v takovém případě přichází do úvahy i s výhledem do budoucnosti ukázat na jednoho z dua Tomáš Vlček, Robin Hranáč. Obrannou pětici pak doplňují Vladimír Coufal jako pravý wing-back a David Jurásek jako jeho protipól.

Zařazení Tomáše Součka zřejmě nepotřebuje sáhodlouhou analýzu. Pro národní tým je nepostradatelný a jeho současné výkony ve West Hamu navíc trochu připomínají jeho debutovou sezonu v Premier League, v níž se uvedl 10 vstřelenými brankami. Ve finální třetině si často bere míč a zaváží ho do nebezpečných prostorů, díky čemuž se i on sám pravidelně dostává do skvělých palebných pozic. Udržuje si výborných 0,40 očekávaných branek na zápas a v lize už se trefil třikrát. Na double pivotu by mohla zafungovat jeho spolupráce s Lukášem Provodem, který aktuálně hraje ve velké pohodě, dobrou alternativou je i Michal Sadílek.

Křídla se vybírají v podstatě sama. Na pravé straně vyčnívá Václav Černý. Podle pokročilých datových modelů neměl žádný jiný křídelník v uplynulé sezoně Eredivisie tak pozitivní vliv na hru svého týmu jako on. S míčem na noze zvládne prakticky vše. Od kreativních pasů, přesných finálních přihrávek až po náběhy s míčem do útočné třetiny, kdy se zbaví vysokého počtu protihráčů a následně sám vystřelí nebo díky svému přehledu přihraje do ještě lepší pozice. Navíc je dlouhodobě skvělým zakončovatelem. Podobný soubor dovedností má na druhé straně hřiště také Adam Hložek. A přestože se mu aktuálně nedostává herního vytížení, stále je na své pozici tou nejlepší volbou.

Vzhledem k současným absencím se ovšem nabízí systém se čtyřmi obránci a obnovenou spoluprací Jana Kuchty s Tomášem Čvančarou, přičemž zbytek sestavy by v porovnání s tou ideální zůstal prakticky v nezměněné podobě.