Když jsem sledoval utkání z tribuny stadionu v Lipsku, nešlo si nevšimnout českého záměru. Bylo zřejmé, že tým chtěl přečíslit portugalský střed (Vitinhu a Bruna Fernandese) a stoper Robin Hranáč se vysouval do zálohy k Tomáši Součkovi a Lukáši Provodovi.
To byl rozhodně dobrý taktický prvek, který mohl vést při správném provedení k překonání portugalského presinku a většímu držení míče.
K tomu však naše záloha nedostala moc příležitostí, jelikož se brankář Staněk do rozehrávky nakrátko téměř vůbec nepouštěl. Přitom, jak je patrné z grafického schématu, k tomu možnosti rozhodně měl.
Právě nedostatek odvahy a zřejmě i nervozita národní tým následně dostávaly pod tlak. Dlouhé nákopy totiž Portugalci často sbírali a znovu mířili na naši branku. Je to škoda, neboť podle mého názoru presink Portugalska nebyl zrovna intenzivní.
Bylo zjevné, že hráči byli na krátkou rozehrávku připraveni – na obrázcích jsou vidět například Ladislav Krejčí, David Douděra či Vladimír Coufal, kteří jsou dobře postaveni, ale míč nedostanou. Staněk se zkrátka nechtěl pustit do rizika a raději nakopl dlouhý balon na Jana Kuchtu s Patrikem Schickem.
Česká záloha se tím pádem vůbec nedostala do hry. Odrazilo se to na počtu přihrávek. Zatímco portugalský střední záložník Vitinha měl za zápas 101 pasů (z toho 90 % úspěšných), český střed pole hrubě zaostával. Namátkou Souček měl bilanci 22/26, Provod 18/25 a Pavel Šulc 12/15. Ve hře nebyli ani čeští stopeři. Hranáč měl jen 14 přihrávek a Tomáš Holeš 16. Mezi nimi alespoň trochu vyčníval Krejčí s bilancí 27/31.
Obecně se česká reprezentace zapsala do prozatímních statistik Eura neblahým počinem. Měla totiž v prvním utkání nejhorší úspěšnost přihrávek ze všech týmů – 68 % je opravdu nízké číslo. Když se podíváme na jiné země, Poláci měli s Nizozemci 80 %, přičemž Albánci se s Italy dostali na 86 %. To jsou obrovské rozdíly.
Takřka každá třetí česká přihrávka skončila u Portugalců, nebo v zámezí. To se pak těžko kombinuje a něco vymýšlí na kvalitního soupeře. Pozitivně nevyznívá ani držení míče, ale to nemusí být vyloženě problém, protože například Rumunsko ukázalo, že i když mělo balon jen ve 34 % času, může hrát aktivně a dokonce vyhrát 3:0. Ale i Rumuni se dostali na 76 % úspěšnost přihrávek.
Další alarmující rozdíl je v metrice PPDA, která znázorňuje, kolik přihrávek tým dovolí soupeři, než provede obrannou akci. Zatímco Portugalci mají hodnotu 6,6, Češi umožnili soupeři pomalu 20 přihrávek… Jinými slovy, i když Ronaldo a spol. ztratili míč, měli ho za chvíli zpátky ve svém držení a ne vždy to bylo zapříčiněno jejich presinkem.
Co změnit do dalších utkání? Nemohu se zbavit dojmu, že české hře ohromně pomohl příchod Antonína Baráka a Petra Ševčíka. I za tu chvíli Barák ukázal, jak je platný. U míče byl dvanáctkrát, měl šest ze sedmi úspěšných přihrávek a hned vymyslel zajímavou příležitost pro Ondřeje Lingra.
Dál si stojím za svým názorem, že Barák je jeden z mála českých fotbalistů, který se nebojí hrát, chce balon a je schopný ho udržet. Vlastnosti, které budeme do dalších zápasů bezesporu potřebovat.