Upřímně říkám, že mám radost, že vyhrál lepší fotbal a finále si zahraje kvalitnější tým. Španělsko je celek, který je daleko líp sehraný. Hráči mají systém a cítí se v něm dobře. Je evidentní, že Španělé jsou připraveni dřít jeden za druhého, což se o Francii říct nedalo.
Není to pouze moje domněnka, ale potvrzují to i čísla a obrázky z utkání. Jeden z největších rozdílů mezi oběma týmy jsem vnímal v tom, jak se chovají při presinku. Španělé fungují na hřišti jako jeden muž, jdou jeden za druhým, reagují na sebe a ví, jak se mají pohybovat.
U Francie takhle vypilované návyky nevidím. Bylo to hezky patrné v momentě, kdy první francouzská linie dala signál a šla do presinku. Za ní ale zůstala dvojice Adrien Rabiot, Aurélien Tchouaméni a stála někde na polovině hřiště, čímž se utvořila mezi liniemi obrovská díra. Logicky to tím ztrácí smysl, soupeř se z toho vykombinuje a tým bez balonu to stojí síly.
Co ale podle mého názoru svléklo Francouze z kůže, je skutečnost, že Španělé vyhráli na držení míče 58:42 a stejně naběhali o tři kilometry více. To se ve fotbale příliš často nestává. Ve většině případů běhá více mužstvo bez balonu. Tady tomu ale tak nebylo a to ukazuje, jak jsou Španělé hladoví a motivovaní.
U naběhaných kilometrů ještě zůstanu. Kylian Mbappé za celý zápas zvládl 8,21 kilometru, což je opravdu málo. Jen pro srovnání – španělský kapitán Álvaro Morata odehrál o deset minut méně a má o kilometr víc. Ousmane Dembélé měl za 80 minut pouze 8,61 km. V dnešním fotbale něco nevídaného. Myslím, že jednoho takového hráče si tým může občas ještě dovolit, ale víc už jich utáhnout nelze.
Skvělým kontrastem oproti tomu byla španělská křídla Lamine Yamal a Nico Williams, která naběhala skoro deset kilometrů. Když je porovnáme, tak jen na křídlech to dělá rozdíl 1,5 kilometru, což se zkrátka musí někde projevit.
Trefně o tom po utkání mluvili trenér De la Fuente a záložník Rodri, kteří vyzdvihovali defenzivní práci křídelníků pro tým a také jejich obětavost. Všichni budou mluvit hlavně o úchvatném Yamalově gólu, ale také jeho práce směrem dozadu byla prvotřídní.
Právě Rodri je ústřední postavou španělského týmu. V prvním poločase měl kolem sebe spoustu prostoru a mohl tvořit hru. Jakmile ale začal druhý poločas, okamžitě si jej začal všímat N'Golo Kanté a začal na něj hrát osobní obranu. Bylo zřejmé, že během pauzy musel přijít pokyn Rodriho dostat ze hry. A když Kanté vystřídal a do zápasu přišel ofenzivně laděný Antoine Griezmann, Rodri byl znovu volný a mohl si na hřišti dělat, co se mu zachtělo.
Ohromný rozdíl byl i v práci obrany, především stoperů. Našel jsem si, že Španělé odvrátili přes 22 centrů, které šly do vápna. Skvělá práce. Nacho Fernández byl v Realu Madrid braný jako třetí čtvrtý stoper, do sestavy se dostával kvůli vážným zraněním spoluhráčů, ale znovu ukázal, že je na něj obrovský spoleh.
Zvládne ustát těžké zápasy. Poradil si i s tím, když se musel přesunout na pravý kraj obrany. I když zde je potřeba říct, že mu vystřídavší Barcola slušně zatápěl. Aymeric Laporte také vypadal dobře, člověk na něm nepoznal, že už nehraje evropskou top ligu, ale působí v Saúdské Arábii. Na druhé straně takový Dayot Upamecano potvrdil svoji slabou sezonu z Bayernu….
Fotbal je dnes o detailech a jeden takový dost možná rozhodl včerejší zápas. Za stavu 1:0 šla Francie do nadějného útoku. U balonu byl Rabiot a kdyby si dal lepší první dotek, téměř jistě by posílal samotného Mbappého na brankáře.
Rabiot tuto situaci ale nezvládl. Do souboje navíc přiběhl Jesús Navas, jenž uklouzl a byl z toho faul a standardní situace pro Francii. Pokud by však Francie brejk vyřešila lépe a šla do vedení 2:0, mohlo být vše jinak.
Poslední nadějí byla Mbappého šance z 86. minuty, která vyloženě volala po vstřeleném gólu. Jeho zakončení bylo velmi špatné. Jako by se v něm odrazilo jeho rozpoložení během celého turnaje. Nedělal na mě vůbec dobrý dojem a sám po zápase uznal, že výkonnostně zklamal.
Co mě ale v utkání ještě ohromilo, byl způsob, jakým Španělé zápas dohráli. O nic se nestrachovali. Nezatáhli se do bloku. Byli schopní dominovat na balonu až do konce zápasu. Jako trenér si přesně tohle přejete vidět.
Užívali si to i fanoušci, kteří po každé úspěšné přihrávce křičeli "olé" a závěr tedy působil až exhibičním dojmem. Zatímco Francouzi vypadali, jako kdyby se už nejraději viděli někde na dovolené, Španělé dál nepolevují a jsou zaslouženě ve finále.