Nizozemsko – Česko 2:3

Většinou platí, že si fanoušci z velkých turnajů pamatují hlavně dramatické finálové zápasy o všechno. Euro 2004 je výjimkou. Ten nejlepší mač se odehrál už ve skupinové fázi.

Očekávání byla velká, vždyť oba týmy měly v sestavě hvězdy z top světových klubů. Češi sázeli na Petra Čecha, Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického a útočné duo Jan Koller – Milan Baroš. Nizozemská soupiska skýtala jména jako Ruud van Nistelrooy, Clarence Seedorf, Edgar Davids… Takhle můžeme pokračovat ještě dlouho. Hvězdami nabití Oranjes každopádně byli před zápasem pod velkým tlakem. V úvodním utkání remizovali s Německem 1:1, zatímco Češi vyhráli, takže tým Dicka Advocaata věděl, že zkrátka musí uhrát dobrý výsledek.

V nizozemské kabině nepanovala nervozita, ale rozhodně respekt z výzvy. "Nebáli jsme se, měli jsme realistické předpoklady. Věděli jsme, že je to silný tým s TOP hráči. Hráli jsme s nimi na Euro 2000 a už tehdy byli těžký soupeř. Chystali jsme se tak na tuhý boj," řekl Livesportu Paul Bosvelt, který v době turnaje patřil do kádru Manchesteru City.

Na Čechy takový tlak nebyl. Svěřenci Karla Brücknera věděli, že jsou v těžké skupině spíše outsidery a tak můžou jen příjemně překvapit.

"Jelikož nám los přisoudil skupinu s Nizozemci a Němci, neměli jsme přehnaná očekávaní. Všichni věděli, že favorité budou oni," vzpomíná pro Livesport Zprávy Jan Koller, nejlepší střelec historie českého národního týmu. "S Nizozemci už jsme nějaké zkušenosti měli, takže jsme věřili, že můžeme uhrát dobrý výsledek. Očekávali jsme, že to bude těsný zápas dvou ofenzivně laděných týmů."

Velmi brzy po úvodním hvizdu to vypadalo, že Koller a spol. byli až příliš optimističtí. Stačily čtyři minuty na to, aby Wilfred Bouma dal Nizozemsku vedení, v 19. minutě zvyšoval Van Nistelrooy už na 2:0. Čeští hráči se místo nadějí na dobrý výsledek začali bát výprasku. "Po jejich druhém gólu jsem si říkal: Snad nás neztrapní, hlavně ať to neskončí 0:6," vybavuje si Koller. "Jenže pak jsme i my měli šance, zápas už nebyl tak jednostranný, a hlavně jsme do poločasu dali klíčový gól." O důležité snížení se postaral právě Koller, z dorážky po akci, kterou vedl jeho ofenzivní parťák Milan Baroš. Češi šli do kabiny s tím, že jsou zpátky ve hře.

Při Brücknerově týmu stálo i štěstí. Seedorf a Davids rozezvonili tyče za Petrem Čechem dvěma ranami z dálky. Všechny hvězdy na trávníku předváděly neuvěřitelnou show, která nedala fanouškům vydechnout. Oba týmy byly nejsilnější v útoku a tak odmítaly uhnout z ofenzivního stylu.

Druhý poločas nebyl v ničem jiný. Čech nejdříve vychytal Van Nistelrooye, který byl blízko svému druhému gólu. Edwin van der Sar pak na druhé straně snad ještě lepším zákrokem zabránil Barošovi ve vyrovnání.

Největší problém dělal české obraně mladý křídelník jménem Arjen Robben. Hráč, který se po sezoně přesunul z PSV do londýnské Chelsea, připravil druhý nizozemský gól a zlobil české obránce svou neuvěřitelnou rychlostí. Proto bylo snad celé Nizozemsko v šoku, když ho trenér Dick Advocaat už v 58. minutě stáhl ze hry a poslal na trávník Paula Bosvelta. Překvapilo to i samotného hráče, který šel na plac.

"Byli jsme pod tlakem, dostal jsem instrukce, že nám mám pomoci dostat zápas zase pod kontrolu a udržet výsledek," vybavuje si Bosvelt. "Byl jsem překvapený, že jdu hrát, ale prostě jsem se soustředil na svoji roli a na zápas."

Když se Kollera zeptáte na jednu klíčovou věc, která zlomila zápas, i po 20 letech řekne právě tohle střídání. "Klíčem k obratu byly reakce trenérů. Náš zareagoval na průběh zápasu dobře, jejich ne," říká. "Když Nizozemci vedli 2:0, Karel Brückner vystřídal pravého beka Zdeňka Grygeru za Vladimíra Šmicera, šli jsme naplno do útoku. Nizozemský trenér pak sundal Robbena, který byl do té chvíle naprosto excelentní. To byl moment, kdy se zápas začal lámat v náš prospěch."

Češi už se nemuseli obávat Robbenovy rychlosti během protiútoků a tak se mohli čím dál víc tlačit za vyrovnáním. To se povedlo 20 minut před koncem, když Koller srazil centr k Barošovi, který nechytatelným volejem dal na 2:2.

"Myslím, že český tým byl silnější, než si mnozí mysleli," říká Bosvelt. "Navíc se nám chtěli pomstít za Euro 2000. Nám se pak ještě všechno ztížilo kvůli červené kartě."

Johnny Heitinga šel do sprch předčasně, čtvrt hodiny před koncem viděl druhou žlutou kartu. Obě si vysloužil za fauly na Pavla Nedvěda, jehož vliv na zápas sílil víc a víc s blížícím se závěrečným hvizdem. Málem vstřelil i vítězný gól, když napřáhl z dálky a dělovou ranou překvapil Van der Sara, míč se ale odrazil od brankové konstrukce. Nevyužitá šance ho nakonec nemusela mrzet, Češi přece jen vstřelili vítězný gól – v 88. minutě rozhodl střídající Vladimír Šmicer jednoduchou dorážkou poté, co mu Karel Poborský předložil míč před prázdnou branku.

Oba týmy na turnaji nakonec napsaly podobný příběh. Mnozí čekali, že obě ofenzivně laděné družiny si dají odvetu až ve finále, jenže ani jedna z nich se tam nakonec nedostala. Nizozemci v semifinále padli s domácími Portugalci, Čechy šokovali Řekové, kteří nakonec celý turnaj nečekaně vyhráli.

Po dvaceti letech každý z národů na tenhle turnaj vzpomíná jinak. Nizozemcům zůstala v hlavě Advocaatova neoblíbenost (zvýrazněná vystřídaním Robbena) a také generační obměny, kdy hráči jako Wesley Sneijder a Rafael van der Vaart střídali generaci Franka de Boera, Jaapa Stama, Patricka Kluiverta či Edgara Davidse. "Advocaat byl pod ohromnou palbou kritiky. I když udělal něco pozitivního, média to otočila do záporu. Byla kolem něj tehdy zkrátka dost negativní nálada," uvědomuje si Bosvelt.

"Myslím si, že semifinále pro nás bylo maximum. Byli jsme zrovna v období, kdy jsme do týmu zabudovávali mladé hráče. Od některých z nich se tehdy čekalo víc, než na co mohli být reálně připraveni. Negativní atmosféra kolem Advocaata a jeho trenérského týmu nás taky dost ovlivnila," dodává bývalý záložník, který teď působí jako technický ředitel Go Ahead Eagles, týmu z nizozemského Deventeru.

V České republice se na Euro 2004 sice vzpomíná jako na nevyužitou příležitost celý turnaj vyhrát, převládají ale pozitivní vzpomínky. Sledovat tehdy český tým, jeho zlatou generaci, byla prostě radost.

"Co se týče atraktivity zápasu a atmosféry byl to jeden z nejlepších zápasů, ve kterém jsem kdy hrál," doplňuje Koller. "Mám na turnaj spíš dobré vzpomínky. Hráli jsme dobrý fotbal, i když jsme nakonec nevyhráli."