Blog Michala Sadílka: Ajaxu můžeme zavařit, Camavingově nechuti hrát beka rozumím

Po posledních výkonech a výsledcích panuje v klubu dobrá nálada. Dělá mi to velkou radost. Myslím si, že mohu mluvit za všechny a říct, že do play off půjdeme v dobrém rozmaru. Samozřejmě nás mrzí některé zápasy, ale to už nezměníme. Jen doufám, že budeme do play off všichni zdravotně v pořádku, abychom si vybojovali účast v Konferenční lize.

Ještě předtím nás ale v neděli čeká Ajax, což bude na závěr základní části pikantní souboj. Rozhodně se nebudeme šetřit, pojedeme dál naplno. Zápasy s nimi bývají tradičně hodně vyhecované a stadion už je dávno vyprodaný. Takové utkání je radost hrát. Navíc můžeme být týmem, který zařídí, že Ajax skončí v tabulce až na čtvrtém místě a bude hrát jen Konferenční ligu, což by tam brali jako velký neúspěch. To by jejich fanoušci těžko kousali.

Ajax v této sezoně opravdu není v optimální formě. Nezvládají zápasy, které v předchozích ročnících s přehledem odehráli. Obzvlášť na domácí půdě. Jde jim o hodně, protože do posledního kola neví, co bude… Do toho je tam dočasný trenér John Heitinga a přišel nový sportovní ředitel Sven Mislintat. Klub bude procházet přestavbou a nyní je ve fázi hledání se. Myslím, že bychom toho mohli využít a zasadit jim další ránu.

Holt Ajax tu má pozici jako v Česku Sparta se Slavií - každý se na ně chce vytáhnout a zahrát co nejlépe. Jen je to tu trochu jiné v tom, že je tu takových týmů víc, kdežto v Česku je už jen Plzeň.

Na hřiště jako kapitán

Já osobně mám za sebou vydařený víkend. Povedlo se mi vstřelit branku, na další nahrát a navíc jsem poprvé šel na hřiště jako kapitán Twente. Kapitánské pásky si ohromně vážím. Je to pro mě velká čest. Už jsem dělal kapitána v dorostu PSV, což pro mě byla už tehdy velká věc. Tady jsem druhou sezonu a už mě trenéři takto ocenili. Pomohlo mi ale, že náš kapitán byl vykartovaný a další kluci, kteří by normálně dostali pásku, byli na lavičce.

Takže za mnou před zápasem přišel trenér a řekl, že po konzultaci s celým realizačním týmem usoudili, že kapitánem budu v tomto utkání já. Ale pro mě se nic nezměnilo, jen jsem šel na hřiště jako první. Lídrů máme v týmu hodně, navíc jsme všichni profesionálové, takže není potřeba někoho usměrňovat, jak by se mohlo zdát. To je na tom to hezké, že když je tu někdo kapitánem, vlastně to moc neznamená, protože jsme už na takové úrovni, kdy každý musí odevzdat maximum a připravovat se na sto procent. Nicméně vůdcovství mám asi v sobě. Pamatuji si, že už v mládeži ve Slovácku jsem býval kapitánem.

A k tomu výkonu – je příjemné, když se dostávám do zakončení i z mé pozice defenzivního záložníka. Mám to také trochu v sobě, chci se dostávat do vápna. Můj fyzický fond mě vyloženě předurčuje k tomu, abych hrál box to box záložníka. Hrajeme takto dva vedle sebe a musíme dávat pozor, kde se zrovna kdo nachází.

Jsem rád, že opět hraji středního záložníka. Časy, kdy jsem hrával krajního obránce, jsou pryč. Teď úplně soucítím s Eduardem Camavingou z Realu Madrid, kterého ze středu zálohy rovněž stahují na levého beka, jako se to stávalo mně. A rozumím mu, že se mu tam nechce zůstávat. Záložník je zvyklý pracovat na velkém prostoru, mít roli na výstavbě hry, dostávat se do zakončení, vymýšlet akce, což se z krajního obránce ne vždy stává.

Nevadilo mi, když jsem občas pomohl týmu a na té pozici zaskočil, ale není to můj nejoblíbenější post. Člověka to po čase přestane bavit. Chce být víc ve hře, více aktivní. To mi na kraji obrany často vadilo, že nejsem tolik zapojený, jak bych si představoval. Mluvili jsme o tom s trenéry a ve finále jsem stejně skončil zpátky ve středu zálohy. Snad už natrvalo.

Autor je záložník FC Twente a český reprezentant