Posilu Slavie nadchli fanoušci. Oscar mi vyprávěl o Praze a hodně i o trenérovi, prozradil Teah
Teah byl evidentně ve skvělé náladě. Posun do Slavie vnímal jako správný a hlavně dobrý krok. "Samozřejmě jsem nadšený. Už jsem některé kluky potkal, jsem prostě šťastný," zněla první slova mladíka z Libérie. Ještě než podepsal smlouvu, stihl se podívat do šatny a první dojmy jen potvrdily, že dělá správný krok. "Všichni byli přátelští. Zdravili mě, říkali, že mě vítají v nejlepším klubu. To bylo skvělé. Oscar si mě hned vzal a všechno mi ukázal. Cítím se tu jako doma."
Stihl omrknout už i první zápas, ujít si totiž nenechal nedělní derby s Duklou. A dojmy byly opět jen ty nejlepší. Od chvíle, co před výkopem na stadion přišel, až po závěrečný hvizd. "Byl jsem hodně zvědavý. Hodně na mě zapůsobili fanoušci. Proti Dukle skvěle fandili, všichni byli v bílém, hnali tým za výhrou. Super! Fandili už od rozcvičky, to vždycky dodá kuráž. Byli prostě výborní," lebedil si.
První informace o Slavii dostal od krajana Oscara, který je jednou z hvězd klubu z Edenu. Co všechno Teah slyšel? Že jsou ve Slavii milí lidé, město je pěkné a klub výborný. "Hodně mluvil i o trenérovi, vždy jen v dobrém. Oscar jen pro mě takový starší bratr, je to kapitán naší reprezentace. Díky němu je to snazší a jsem šťastný, že tu s ním budu."
Co se týče herního stylu Slavie, je sice odlišný od toho, na který by zvyklý v posledním působišti, liberijský mladík v tom ale nevidí problém. Ve hře švédského Hammarby a sešívaných navíc našel i shodné prvky. "Jsem zvyklý na vysoké držení míče, Slavia hraje taky hodně s míčem, ale je to více o běhání. Umím dobře přihrávat, driblovat a střílet. Budu tvrdě pracovat, abych se zlepšil," sliboval mladík, který byl v patnácti letech poprvé povolán i do národního týmu své země. "Když jsem přijel, brali mě jako syna. Všichni mi dodávali kuráž, mluvili se mnou a pomáhali mi, abych byl lepší fotbalista. Hrát v Africe není jednoduché," doplnil s tím, že už se střelecky prosadil i v národním týmu.
Mladík zavzpomínal i na své fotbalové začátky i život v hlavním městě, kterým je Monrovia. V jeho prvním klubu byly hodně skromné podmínky. "Nikdo neměl peníze ani na kopačky, nemohli jsme si to dovolit. Máma má čtyři děti, já jsem jediný kluk, mám tři sestry. Bývalo to hodně těžké. Těžko se mi o tom mluví, ale bylo to složité," svěřil se. "Hodně lidí z Afriky nemá skoro nic, nemůžou si toho moc dovolit. Po přesunu do Evropy se to hodně zlepšilo," oddechl si.
"Máma je farářka, má svůj kostel. Pomáhá lidem, co jsou na ulici, sirotkům a lidem, co nemají nikoho. Bere je do kostela, dává jim jídlo, stará se o ně a bere je do školy. Jsem jediný z rodiny, kdo hraje fotbal. Ostatní ke mně vzhlíží. Proto, když jsem v Evropě, nikam nechodím a soustředím se jen na fotbal. Protože vím, odkud pocházím a kým se chci stát v budoucnu," svěřil se mladý fotbalista. Ve Slavii má velké plány, tím se od začátku netají
"Chci vyhrávat trofeje, kvalifikovat se do Ligy mistrů a zahrát si Evropskou ligu. Hrát evropské poháry je jeden z mých snů. Chci hrát na té nejvyšší úrovni a Slavia na ní je. Jsem šťastný a nemůžu se dočkat, až se připojím k týmu," uzavřel nadšeně první povídání v roli hráče českého vicemistra, ale také současného suverénního lídra Chance Ligy.