Z mizérie mezi elitu. Pod pohádkou Ipswiche je podepsán kouč McKenna, klíčem byl i Hladký
Psala se sobota 11. května 2002, když fanouškovský tábor Ipswiche zahalil smutek. Po debaklu 0:5 s Liverpoolem opouštěl Anfield Road s vědomím, že Tractor Boys sestoupili z Premier League. Od té doby Ipswich zažil tři neúspěšné pokusy o návrat skrz play off, změny vlastnické struktury a dokonce pád až to třetí nejvyšší soutěže.
O 22 let později může na starosti posledních dvou dekád zapomenout a užívat si zaslouženého postupu do nejsledovanější ligy světa. Pod vedením trenéra Kierana McKenny dosáhl na klubový rekord v počtu získaných bodů v Championship a navíc je od roku 2012 prvním týmem, který se po postupu z League One hned o rok později probil i do Premier League. Tento kousek se naposledy povedl Southamptonu.
20 let pozvolného úpadku
Letošní postup mezi elitu je stejně překvapivý, jako byl sestup v roce 2002. Jen o sezonu dříve totiž Ipswich jako nováček pod vedením George Burleyho do posledního kola bojoval o účast v Lize mistrů a ročník zakončil na pátém místě. Velké nákupy na evropské poháry se ale nepodařily a Ipswich vypadl hned v prvním kole tehdejšího Poháru UEFA. A na konci sezony se loučil i s anglickou elitou.
Velké naděje na brzký návrat vzaly rychle zasvé, došlo k výprodeji kádru a Ipswich skončil sedmý. Následující dva ročníky nestačili Tractor Boys v semifinále play off na West Ham a pak už mohli postupové myšlenky na dlouhé roky hodit za hlavu. Tým totiž opustili perspektivní hráči jako Darren Bent, Shefki Kuqi, Tommy Miller a Kelvin Davis.
Následovaly léta "plácání se" ve středu tabulky, které v roce 2009 nezastavil ani slavný Roy Keane. Legenda Manchesteru United přijala trenérskou roli na Portman Road, ale očekávání nenaplnila. Jen o tři roky dříve Keane postoupil z Championship se Sunderlandem, ale v Ipswichi se mu podobný kousek nepovedl. Na lavičce zůstal jen necelé dva roky.
Místo progresu přišel spíš úpadek a Ipswich se etabloval jako tým ze spodní poloviny tabulky. Důvodů bylo více, ale hlavní roli hrála ekonomická situace klubu. Majitel Marcus Evans měl hlavní starosti se srovnáváním dluhů a investicí do kádru bylo málo. Když tak Ipswich bojoval v sezoně 2014/2015 pod vedením úspěšného a oblíbeného trenéra Micka McCarthyho o postup, neměl moc možností, jak posílit kádr.
V ročníku, ve kterém nakonec neprošel přes semifinále play off, posílil během lednového přestupového období jen o Freddieho Searse, který stál 100 tisíc liber. Taková přestupová politika působila ve srovnání s milionovými posilami konkurence směšně a pro fanoušky byla jasným signálem stavu klubu.
S koučem McCarthym nebyla po konci sezony 2017/2018 prodloužena smlouva a brzy se ukázalo, že to byl zejména on, kdo držel klub s mnoha problémy pohromadě. Nový trenér Paul Hurst přinesl do týmu radikální změny, které způsobily velký úpadek, poslední místo v Championship a první účast ve třetí nejvyšší soutěži od roku 1957.
Tam však pod vedením Paula Lamberta Ipswich pokračoval ve výkonech a výsledcích daleko za očekáváním fanoušků. Vše však odpovídalo ekonomické situaci klubu, která stále nebyla ideální. Během časů pandemie se věci ještě víc zkomplikovaly. V polovině sezony 2020/2021, která proběhla před prázdnými tribunami, Lambert skončil a v dubnu klub změnil majitele.
Ipswich Town FC odkoupilo za 40 milionů liber od londýnského podnikatele americké konsorcium Gamechanger 20 a hned došlo k řadě změn. Klubovým předsedou se stal zkušený funkcionář Mike O’Leary a výkonným ředitelem neméně ostřílený Mark Ashton.
Před sezonou 2021/2022 posílilo kádr neuvěřitelných 19 nových jmen, ale tehdejší trenér Paul Cook z nich nedokázal poskládat vítězný tým. Blues se na začátku prosince pohybovali opět jen ve středu tabulky a po vypadnutí v FA Cupu s Barrow byla s trenérem, který sbíral úspěchy ve Wiganu nebo Portsmouthu, rozvázaná spolupráce.
Příchod Kierana McKenny
Dne 16. prosince 2021 udělalo vedení Ipswiche tah, který většinu fanoušků spíš zarazil. Jako nového trenéra oznámilo Kierana McKennu, asistenta Ole Gunnara Solskjæra v Manchesteru United bez zkušenosti s pozicí hlavní kouče.
Fanoušci byli logicky zmatení a McKennův velmi krátký životopis je nenaplňoval optimismem. Jenže nový šéf lavičky přišel s pokorou. Zpočátku mluvil tiše, ale ve svých mediálních vystoupeních byl metodický, jasný a upřímný. Fanoušci brzy uvítali odklon od jeho ráznějších a někdy až lehce arogantních předchůdců.
V rozjetém ročníku byl postup náročným úkolem a McKenna jej zakončil na 11. místě. Hned v létě však s podporou nových majitelů začal přetvářet tým k obrazu svému. Přišli Freddie Ladapo a Leif Davis, kteří se okamžitě zařadili mezi opory. V lednu dorazili George Hirst, Harrison Clarke, Massimo Luongo a hlavně Nathan Broadhead. Posílený tým za sebou nechal kromě Plymouthu veškerou konkurenci a se ziskem 98 bodů postoupil ze druhého místa League One.
Pod vedením severoirského kouče nečekali fanoušci ve druhé nejvyšší soutěži zázraky. Návrat do Championship byl však logicky příjemný a příznivci doufali hlavně ve více vyhraných zápasů než těch prohraných.
Po 46 odehraných utkáních jsou však představy i těch nejoptimističtějších příznivců překonány. McKenna se totiž z tichého trenéra trpělivě vysvětlujícího svou metodiku stal ikonou. Má řadu taktických nápadů a osobitý způsob hry. Vyzařuje z něj energie a nadšení, kterým si získal důvěru hráčů. Vyniká však zejména tím, že není manažerem, ale opravdu hlavně trenérem – nejenže z hráčů dostává to nejlepší, on je zdokonaluje.
Asi nejlepším příkladem je již zmíněný Davis, který přišel do Ipswiche po neúspěšných angažmá v Leedsu a Bournemouthu. Levý obránce na první skvělou sezonu v League One navázal ještě lepší v Championship a stal se nejlepším nahrávačem soutěže. Velký progres zaznamenal také levý záložník Broadhead a obrovský posun udělal také útočník Conor Chaplin.
Ipswich měl nejlepší období tohoto ročníku v jeho úvodu, kdy suverénně vévodil ligové tabulce. Nováčkovský entuziasmus poté mírně upadl během vánočních svátků, ale následně se Tractor Boys opět vrátili k dobrým výkonům.
Příkladem jde hlavně odhodlaný McKenna. Týmu naordinoval své oblíbené rozestavení 4-2-3-1 a po hráčích vyžadoval maximální fyzickou připravenost a fotbal ve vysokém tempu. Davis, který při svých profesionálních začátcích v Leedsu zažil Marcela Bielsu, přirovnává McKennu právě k argentinskému stratégovi, který proslul přísným a systematickým přístupem ke kádru.
McKenna přebírá řadu vzorců od úspěšných trenérů současnosti. Ipswich byl nejlépe útočícím týmem druholigové sezony a řada prvků jeho hry připomíná projev nejlepších týmů. Hra přes produktivní krajní beky evokuje Kloppův Liverpool, rychlé průniky záložníků a křídelníků do pokutového území zase Guardiolův Manchester City. Tyto věci i na nižší úrovni fungují zejména proto, že McKenna tráví s hráči hodně času u videa a rozebírá s nimi hru do posledního detailu.
O výjimečnosti teprve sedmatřicetiletého trenéra mezi zkušenými druholigovými kouči svědčí i jeho přístup k přestupové politice. Místo drahých nákupů požádal vedení o zlepšení klubové infrastruktury. Ipswich momentálně disponuje dvěma hybridními tréninkovými hřišti a před pár měsíci nechal za 2,5 milionů liber vyměnit chátrající trávník na Portman Road. Ten nový patří mezi nejlepší v Championship a klubu se vyplatil – od loňského srpna prohrál doma pouze jednou.
Za velkým úspěchem samozřejmě stojí hlavně poctivá příprava a maximální profesionalita mužstva. V letošním ročníku však Ipswich ukázal také obrovskou mentální sílu a týmovou sounáležitost. Povedlo se mu vyhrát 3:2 nad Southamptonem gólem v 97. minutě, gólem v 89. minutě porazil 3:2 také Bristol a vůbec nejemotivnější výhru zaznamenal proti Rotherhamu. Ten porazil 4:3 brankou v 95. minutě, když o minutu dříve obdržel vyrovnávací gól z penalty.
Překvapení s českou účastí
Postup Ipswiche je velkým překvapením, které se neděje každý rok. O to příjemnější je pro českého fanouška, protože bránu Tractor Boys hájí Václav Hladký. Odchovanec Zbrojovky Brno v Česku velkou kariéru neudělal a po třech a půl letech v Liberci, které strávil většinou v pozici dvojky, odešel do skotského St. Mirren.
Tam plnil roli jedničky a po dvou letech přestoupil do čtvrtoligového anglického Salfordu. Po roce v League Two zaujal Ipswich, kde však první dva roky proseděl převážně na lavičce. Průlomovým se pro něj stal až letošní ročník.
Během letní přípravy se zranila dosavadní jednička Christian Walton a Hladký ho po skvělém vstupu do sezony už mezi tři tyče nepustil. McKennovi se brněnský rodák díky dobré hře nohama hodí do koncepce. Ipswich rozehrává od brány na krátkou vzdálenost a Hladký dokáže pod tlakem napadajících útočníku dobře reagovat.
Zda bude jedničkou i v Premier League, zatím nelze odhadovat, ale objektivně lze říct, že prožil svou nejlepší sezonu v kariéře a byl klíčovým hráčem v cestě za vysněným postupem. McKenna se na něj spoléhal a Hladký by si start v nejprestižnější soutěži bezpochyby zasloužil.