Prostor Jana Morávka: Česká kolonie Hoffenheim. Vše, co byste měli vědět o klubu z německé vesnice
Hoffenheim je dnes už stálým členem Bundesligy. Postoupil do ní v roce 2008 a od té doby ani jednou nespadl. V první sezoně měl pod Ralfem Rangnickem nevídaně dobré výsledky. Ještě po 20. kole byl na první příčce a celé Německo čekalo, kdy bublina kolem nováčka splaskne. Nakonec nastolené tempo neudržel, i přesto ale skončil sedmý. Nejlepších výsledků dosáhl v sezoně 2016/17, kdy se umístil na čtvrté příčce a o rok později byl dokonce třetí.
Původ klubu je však protkaný opovržením, podobně jako zažilo RB Lipsko. Hoffenheim je totiž považován za jeden z umělých klubů. Na nohy ho postavil miliardář Dietmar Hopp a jeho softwarová firma SAP, která pumpovala nemalé finanční obnosy na jeho vzestup. Rázem se tak Hoffenheim probil během osmi let ze čtvrté nejvyšší soutěže až mezi německou elitu.
Přitom Hoffenheim hrával původně šestou sedmou nejvyšší soutěž. Jenže po Hoppově příchodu poskočil o dvě patra výš. Bohatý majitel mu postavil stadion pro šest tisíc fanoušků a velké ambice pokračovaly. Týmu se ujal Rangnick a vytáhl jej v roce 2008 až do Bundesligy. Postoupit do nejvyšší německé soutěže a hostit Bayern či Dortmund na stadionu pro šest tisíc fanoušků, působilo až nepatřičně, Hoffenheim tak postavil nový stadion. Tentokrát už pro 30 tisíc fanoušků, kde působí dodnes. To jen dokresluje, že Hoffenheim byl klubem, kde nic nebylo nemožné a na rozdíl od tradičních německých klubů stoupal vzhůru. Lidé je za to odsuzovali. Měli pocit, že si úspěch kupují.
Dodnes má ale Hoffenheim jeden z nejmenších stadionů v Bundeslize a návštěvností patří do nižších pater. Nyní o víkendu proti Kielu bylo na stadionu 18 500 fanoušků, což je na poměry německé ligy ostudné. Zároveň to ale mohlo mít počátek v neshodách příznivců s vedením klubu. Fanoušci nesouhlasí s odvoláním sportovního ředitele Alexandera Rosena a jeho spolupracovníků.
Nepokoje kvůli změnám
Rosen v jeho strukturách působil od roku 2010 a určoval směr sportovního klubu. Za jeho působení žádný klub nevykázal tak velký zisk z přestupů jako právě Hoffenheim – klubová bilance byla plus 160 milionů eur. Ředitel nakoupil hráče za 250 milionů eur a prodal je za 410 milionů. Současná atmosféra tak není zrovna ideální. Údajně se měl do války se skalními fanoušky pustit i samotný Hopp.
Jakým stylem však Hoffenheim pracuje s mládeží, na přestupovém trhu a jak si drží konzistenci, je hodné respektu. Klub má výborný skauting. V minulosti prodal Joelintona do Newcastlu (43 milionů eur), Firmina do Liverpoolu (41 milionů eur), Ruttera do Leedsu (40,5 milionů) či Demirbaye do Leverkusenu (32 milionů). Poslední velký transfer se udál letos v létě, když za Maxiho Beiera zaplatil Dortmund 30 milionů eur. Mládeží Hoffenheimu prošli Niklas Süle, Jonas Hofmann, Gregor Kobel či Nadiem Amiri.
V Hoffenheimu působila také řada skvělých trenérů. V životopisu ho mají Hansi Flick, Ralf Rangnick, Julian Nagelsmann, Sebastian Hoeness a nyní velmi dobře vypadá i Pellegrino Matarazzo, o jehož služby měl mít zájem americký národní tým. Působí na mě jako velmi zajímavý trenér, který chce hrát ofenzivní fotbal.
Kadeřábek je klubovou stálicí
V klubu působí čtyři čeští fotbalisté. Pavel Kadeřábek je už stálicí, která za Hoffenheim hraje od roku 2015. V počtu odehraných zápasů mu patří čtvrtá příčka (258 zápasů). Před ním jsou Andrej Kramarič (286), Sebastian Rudy (327) a první je brankářská jednička Oliver Baumann s 367 starty.
Po Kadeřábkovi za Hoffenheim druhým rokem hraje David Jurásek, který si v létě v přípravě nešťastně zlomil ruku, a prognózy jsou takové, že by se mohl ještě na podzim vrátit zpátky do hry. Bude to mít ale velmi těžké, protože klub na jeho pozici přivedl ze Sturmu Graz rakouského obránce Alexandera Prasse za 9,5 milionu eur. David je navíc v Německu na hostování, takže bude muset přesvědčit, aby do něj klub investoval. Každopádně mu přeji brzký návrat na hřiště a to, aby se stihl ještě o další šanci porvat.
Čerstvou posilou je Robin Hranáč z Plzně. Hoffenheim musel přivést stopery. Jeho defenziva totiž byla v dezolátním stavu. V minulé sezoně inkasovala 66 branek, což je víc než dostal Kolín nad Rýnem (60), který přímo sestoupil. V prvním ligovém kole byl trenér nucen improvizovat a v obranné trojce musel hrát defenzivní záložník Anton Stach.
Hranáč se neskutečným způsobem vyhrál a je velmi zajímavým stoperem. Má za sebou krásný příběh a nyní ho čeká velká výzva. V týmu mi totiž chybí někdo, o koho by se v úvodních týdnech opřel. Zkušenější obránce, který by mu pomohl. Obrana měla problémy v poháru s regionálním Würzburgem i v ligovém utkání s Kielem. Myslím si, že Robina hodí do vody a budou doufat, že pomůže obranu zlepšit, ale to je strašně složitá úloha. Je velká škoda, že týmu chybí zraněný Ozan Kabak, protože to by byl přesně hráč, vedle kterého by Hranáč vyrostl. Jeho první test přijde při sobotním utkání ve Frankfurtu, což bude hodně náročná zatěžkávací zkouška.
Rekordní nákup Hložek
Hranáčova pozice je však možná lepší než je v případě Adama Hložka. Ten přestoupil do klubu jako nejdražší posila v jeho historii. Leckdo může namítnout, že je to jen Hoffenheim, klub z vesnice, málokoho to bude zajímat… Opak je ale pravdou. V Německu stačí, aby se taková informace jednou objevila v Kickeru a všichni si to budou pamatovat. Adam bude ten kluk, za kterého zaplatili nejvíc. Němci tohle rádi řeší a pitvají. Nedejbože, pokud by se mu nedařilo.
Fotbalově ale o Adama nemám strach. Čeká ho třetí sezona v Německu a nyní je v daleko klidnějším prostředí, než bylo v Leverkusenu. Bude pod menším tlakem a vše nasvědčuje tomu, že bude i pravidelně hrát. Společně s útočníky Tabakovičem a Kramaričem vytvoří trio, které by mělo klub táhnout. Styl Hoffenheimu je velmi ofenzivní, takže by jim vše mělo hrát do karet.
O Adamovi se občas píše, že vyhořel nebo že byl pro Leverkusen přestupovým přešlapem. S tím absolutně nesouhlasím. Když hrál, měl zajímavá čísla. Nebyl to žádný propadák. Soudný člověk od něj nyní nemůže čekat 20 gólů za sezonu, ale kdyby se mu počet branek přehoupl například přes deset, tak bude jeho přestup hodnocen kladně. A když k tomu přidá i nějaké asistence, bude to jedině dobře. V klubu má všechny předpoklady pro to, aby byl úspěšný a dařilo se mu.
Česká kolonie
Hranáčovým přestupem vznikla v Hoffenheimu česká kolonie. Není to v Německu poprvé. Zažili to v Norimberku, Mönchengladbachu či Kaiserslauternu. Já osobně s tím mám zkušenost dvakrát. V Kaiserslauternu jsme byli čtyř Češi (já, Jan Šimůnek, Jiří Bílek a Adam Hloušek) a ještě slovenský útočník Adam Němec. V Augsburgu jsme později byli ve třech – s Markem Suchým a Tomášem Koubkem.
Upřímně říkám, že to má svoje kladné stránky, ale jsou tam i určitá negativa.
Když si vzpomenu na časy v Kaiseru, byl to možná můj nejlepší rok v kariéře. Užíval jsem si to. Jdete do kabiny a víte, že tam bude tolik česko-slovenských kamarádů. To je osvěžující. Hned jsme si v kabině vytvořili roh, kde jsme seděli spolu. Bylo to skvělé i v tom, že jsme měli co dělat po tréninku ve volném čase. Všichni jsme se často navštěvovali, jezdili na výlety, chodili na večeře a naše přítelkyně se také přátelily. Je to zkrátka jiné, než když jste v cizí zemi sami. Příjemná změna.
Tím, že se nám jako klubu dařilo, naše česká klika nikomu nevadila. Nijak to nenarušovalo německé jádro. Sem tam přišel nějaký německý spoluhráč a ze srandy nás okřikl, abychom mluvili německy. Zároveň jsme měli vůli se učit a německy opravdu mluvit, což je pro Němce vždycky ohromně důležité. Vedení i lidé z kabiny tohle umí ocenit. Vnímají to tak, že se chcete začlenit.
Když se daří, odlišný jazyk nevadí
Pamatuji si, jak trenér Felix Magath nutil cizince, aby povinně chodili na lekce němčiny. Kdo se nedostavil, dostával za to pokuty, což se většinou týkalo spoluhráčů z Jižní Ameriky, kteří na výuku rezignovali a často nemluvili ani pořádně anglicky. Ale byli rozdílovými hráči. V týmu měli klíčové role, což je faktor, který jim komunikační bariéru výrazně omlouval.
Stejně to bude i v Hoffenheimu. Pokud bude vše klapat, týmu se bude dařit a čeští kluci budou prospěšní, nikdo nebude řešit, že spolu mluví česky. Dovedu si ale představit, že jakmile se dařit přestane, na tým padne deka, tak to může být věc, která se ostatním líbit nebude. Pak už se hledají problémy kdekoliv.
Pro české kluky je důležité, že na jejich straně bude Pavel Kadeřábek, který ví, jak to v Hoffenheimu chodí a může je na leccos upozornit. To je ohromně důležité. Nedivil bych se, kdyby se v klubu Pavla ptali na názor už ve chvíli, kdy se řešily příchody všech tří českých kluků. Jací jsou charakterově a zda by byl dobrý nápad je přivést do týmu. Jsem stoprocentně přesvědčený, že se minimálně jednou Pavla na podobné věci ptali.
Měl jsem to podobně i v Augsburgu. Tehdy to fungovalo i tak, že jsem klukům ze skautingu doporučoval nějaké hráče. Pamatuji si, že když byl Patrik Schick v Bohemce, šel jsem za nimi, aby se na něj podívali. Nedopadlo to. Když později procházel přes Sampdorii, AS Řím či Lipsko a nabíral na hodnotě, rád jsem jim to připomínal.
Ale to jsem odbočil. Mít českého spoluhráče, který v klubu působí několik let, je důležité i na praktické věci. Vím, jak složité bylo řešit bydlení, zřízení bankovního účtu, různé úřady, vyřizování pošty. Proto, když k nám přišel Milan Petržela, snažil jsem se mu být neustále nápomocný, aby se cítil pohodlně a nestresoval se.
Věřím, že český projekt v Hoffenheimu bude úspěšný. Přeju klukům, aby se jim dařilo. Podle mě to může být dobrá vizitka pro celý český fotbal.
