Od triumfu Kadlece až k triu z Leverkusenu. Jak se rodilo 12 českých podpisů na Meisterschale?

Zmíněných 12 podpisů vzešlo z 90 hráčů, kteří nastoupili v kariéře aspoň k jednomu utkání v Bundeslize. A je až s podivem, jak často se v souvislosti s našimi hráči skloňuje Kaiserslautern. Nejen první bundesligový vítěz Miroslav Kadlec či jeho pozdější parťák Pavel Kuka jsou úzce spojeni s touhle bývalou nablýskanou značkou německého fotbalu. Třeba i David Jarolím či Jan Šimůnek zkřížili cestu právě s Rudými ďábly. A pak je tu samozřejmě Dortmund, bašta Patrika Bergera, Jana Kollera a Tomáše Rosického.

Miroslav Kadlec (1. FC Kaiserslautern)

Sezony: 1990/1991 a 1997/1998

První, kdo prorazil z našich krajů na bundesligové scéně, byl v sezoně 1990/91 Kadlec. A to v dresu klubu, který dlouhodobě patřil v Německu ke stálicím ještě na začátku tohoto tisíciletí. V posledních letech však působil v nižších sférách, spadl dokonce do třetí výkonnostní úrovně. Až loni se vrátil alespoň do 2. Bundesligy. A pro letošek si mimochodem zahraje v DFB-Pokalu o prvenství právě s aktuálním mistrem.

Po letech 1951 a 1953 se jednalo pro Kaiserslautern o celkově třetí titul v historii, tehdy skončil o tři body před Bayernem. Nutno ale připomenout, že to bylo období, kdy se napříč top pětkou evropských soutěží rozdělovaly jen dva body za výhru a ne tři, takže náskok vlastně nemá tak minimální podobu jako by měl dnes. Později, tedy v ročníku 1995/96, Kadlec uzmul ještě vítězství z Německého poháru.

Do svého prvního a zároveň jediného zahraničního celku odešel Kadlec po světovém šampionátu v roce 1990. A usadil se tam pevně na osm sezon. Dohromady odehrál za Die roten Teufel ve všech soutěžích úctyhodných 272 utkání, během nichž nastřádal 21 branek. Následně se vrátil zpátky do Česka, konkrétně do Drnovic, a kariéru zakončil v roce 2002 v Brně. Předtím stihl do své sbírky přidat ještě jednu bundesligovou trofej, která je pro Kaiserslautern doteď tou vůbec poslední. Dnes devětapadesátiletý rodák z Uherského Hradiště pozvedl Meisterschale podruhé v ročníku 1997/98, tedy během rozlučkového roku v Porýní-Falcu.

Patrik Berger (Borussia Dortmund)

Sezona: 1995/1996

Pro pražského rodáka to byl první zahraniční přestup, hned se však ukázal v záři reflektorů. Jeho výkonů v dresu Slavie si všimli v Dortmundu, kam zamířil v roce 1995. Oslavil tam bundesligový titul (jako druhý Čech v historii), načež odešel plenit trávníky na Ostrovech, hlavně pak v barvách Liverpoolu. Nezůstal ovšem v Německu jen u ligové trofeje, ještě si na své konto připsal tu z domácího Superpoháru.

Bergerovo angažmá v Borussii rozhodně nedosahovalo takové slávy, kterou o několik let později prožívali jeho krajané Rosický a Koller. Svůj primát však zkrátka má, dopomohl k němu ve 27 ligových zápasech čtyřmi brankami. Celkově nastoupil ještě do dalších 10 utkání na domácí i evropské scéně. Říká se, že jeho odchod ze Severního Porýní-Vestfálska tehdy způsobil hlavně trenér Ottmar Hitzfeld. Ten totiž viděl v Bergerovi spíše defenzivního záložníka než "mašinu na góly".

Kdyby přitom český ofenzivní hráč v Dortmundu zůstal, rok na to mohl oslavovat s klubem triumf v Lize mistrů. Když se v jeho barvách představoval Berger v sezoně 1995/96, jednalo se o celkově páté prvenství pro Die Borussen, historicky čtvrté v pořadí mimochodem získali jen sezonu předtím. Na další Meisterschale si pak musela Borussia počkat až do roku 2002, kdy šlapala také spolupráce malého Mozarta a velkého Dina. To už je nicméně jiný příběh.

Pavel Kuka (1. FC Kaiserslautern)

Sezona: 1997/1998

Jak už bylo zmíněno, s Kaiserslauternem se s devadesátými léty minulého století pojilo jméno obránce Kadlece. Zapomenout by se ovšem nemělo ani na forvarda Kuku. Ten ještě nestihl první titul, který zaznamenal Kadlec v roce 1991, ale ten další (1997/98) už ano. Oba sdíleli jednu kabinu po dobu čtyř a půl let. A rodák z Prahy, který do Německa přestoupil v zimě roku 1993, za Kaiserslautern nastoupil ke 136 utkáním, v nichž nastřílel 61 gólů.

Titul z roku 1998 se přitom dodnes bere v Německu jako jeden z nejpřekvapivějších vůbec. Kaiserslautern totiž v roce 1996 sestoupil, Kadlec s Kukou tam i přesto zůstali. Klub se pak okamžitě v roce 1997 do Bundesligy vrátil a následně jakožto nováček získal prvenství. O dva body před Bayernem. Kuka zrovna v tomto ročníku nepatřil mezi stěžejní opory, prim tam totiž v ofenzivě hrál především Olaf Marschall, Kadlec každopádně ano. Posbíral za léta strávená v Německu obrovské zkušenosti a plně šéfoval defenzivní trojici. Klíčovým pro konečný triumf byl nicméně fakt, že Rudí ďáblové uměli rozhodovat v závěrečných fázích duelů.

Nejen pro Kadlece, ale také pro Kuku byla tahle sezona poslední v Kaiserslauternu. Oba se tak rozloučili stylově. Zatímco se prvně jmenovaný chystal zpátky do vlasti, mladší z českého dua dál pokračoval v Bundeslize. Stihl ještě roční anabáze v Norimberku a ve Stuttgartu, pak to ale i jeho táhlo zpátky domů do Slavie. Tam pak v roce 2005 završil svou bohatou kariéru.

David Jarolím (Bayern Mnichov)

Sezony: 1998/1999 a 1999/2000

Je českým rekordmanem v počtu startů v Bundeslize, ve 12 sezonách posbíral ve třech klubech 318 zápasů. Nejvíce jich stihl v dresu Hamburku, kde se stal jednou z historických tváří. Působil také v Norimberku, své jediné trofeje ovšem Jarolím posbíral v Bayernu. Prvenství v německé nejvyšší soutěži oslavil v ročnících 1998/99 a 1999/00, po dvou vítězstvích si zapsal v DFB-Pokalu a jeden v dnes již zaniklém Ligovém poháru. Pamatuje také hektické finále Ligy mistrů z roku 1999 z Camp Nou, kde bavorského giganta setnul v závěru Manchester United.

Nutno podotknout, že tehdy Jarolím nepatřil ke stabilním článkům sestavy mnichovského celku. Všudy všeho si za něj zapsal v Bundeslize jako hráč mladé generace jediný start, a to v dubnu roku 1999, kdy naskočil na posledních 10 minut. I tady se objevuje Kaiserslautern. Jenže tomu už bylo v době, kdy Kadlec a Kuka pláchli jinam, vzájemný střet proti nim zkrátka nestihl. Ještě tedy nesmíme zapomenout na to, že se na hřiště podíval i ve finále Ligového poháru v červenci roku 1999.

Jarolím si musel svou pověst vydobýt až později, v Bayernu totiž pořádnou šanci jako nadějný hráč nedostal. Přestože nastupoval třeba hlavně v ročníku 1999/00 za rezervní tým, v historických pramenech je veden jako dvojnásobný vítěz Bundesligy. Kariérně se posunul až o několik let později u HSV. Na profesionálním levelu skončil v Mladé Boleslavi v roce 2014, na amatérské úrovni následně hrával například ve středočeské Vykáni. V nedávných letech se věnoval trénování či funkcionářským rolím.

Jan Koller a Tomáš Rosický (Borussia Dortmund)

Sezona: 2001/2002

Byli to oni, kdo se v Dortmundu stali dalšími českými bundesligovými mistry. Koller a Rosický se sešli v Borussii v roce 2001, přesněji s půlročním odstupem, a hned v roce 2002 nechali zavzpomínat na éru, kterou tam zažil i Berger. O jediný bod byli tehdy Die Schwarzgelben lepší než druhý Leverkusen, o dva než v Bavorsku. Bayer sice posbíral stejný počet 21 výher jako jeho rival, ale také zapsal o jednu porážku navíc. "Fantastiš, gute, gute," popisoval Koller lámanou němčinou své prvotní pocity po triumfu v legendárním rozhovoru.

Oba čeští reprezentanti svou ladnou spoluprací učarovali nejen Dortmund. Koller ve 33 duelech zaznamenal v mistrovské sezoně 11 gólů, Rosický ve 30 zápasech skóroval pětkrát. Oba se tak podíleli na zhruba čtvrtině všech týmových branek v Bundeslize. Nad nimi ještě čněl Márcio Amoroso, jenž se s 18 přesnými zásahy nakonec podělil o korunu střelců s Martinem Maxem z Mnichova 1860.

Cesty obou českých reprezentantů se nakonec rozdělily shodně v létě roku 2006. Koller se vydal vyzkoušet Ligue 1 do Monaka, zatímco Rosický zamířil do Arsenalu. Pro oba hráče mimochodem bylo prvenství z roku 2002 jediným, jaké v Severním Porýní-Vestfálsku oslavili. Další pohár už do své sbírky nepřidali. Blízko k němu byli například v tehdejším Poháru UEFA, kde se v neúspěšné finálové přestřelce proti Feyenoordu jednou prosadil i Koller.

Jan Šimůnek (Wolfsburg)

Sezona: 2008/2009

Jeden jediný titul v historii získal Wolfsburg. A byl u toho také český krajánek Šimůnek. I když tenhle stoper během třech sezon strávených u Vlků konstantně ubíral herní minuty, v mistrovském ročníku 2008/09 zasáhl do rovné poloviny bundesligových duelů. Meisterschale už mu tak nikdo neodpáře. Semifinalista ze světového šampionátu fotbalistů do 17 let z roku 2007 se po odchodu z Dolního Saska moc neuchytil v opět zmiňovaném Kaiserslauternu či Bochumi.

Když se Šimůnek stěhoval z Česka do Německa, konkrétně z pražské Sparty, ještě lépe řečeno po ročním hostování na Kladně, zachránil se VfL sezonu předtím v roce 2007 se vší vervou. Premiérový rok vyšel českému obránci dobře, zaznamenal na bundesligové scéně 30 utkání a Wolfsburg nakonec obsadil páté místo. O rok později se už radoval tým pod vedením kouče Felixe Magatha z prvenství, druhý Bayern zaostal o dva body.

Tehdy k titulu Die Weissgrünen dotáhli především dva hráči, a to brazilský forvard Grafite a bosensko-hercegovský snajpr Edin Džeko. Tahle dvojice nastřádala dohromady 54 branek, v tabulce střelců nebyl na konci sezony nikdo lepší než oni dva. Šimůnek byl například na hřišti přímo u toho, když v dubnu roku 2009 v jednom z důležitých klání proti Bayernu tohle útočné duo zničilo bavorského obra čtyřmi góly z pěti.

Adam Hložek, Matěj Kovář, Patrik Schick (Bayer Leverkusen)

Sezona: 2023/2024

Kadlec s Kukou a Koller s Rosickým byli doposud těmi, kteří se v Bundeslize radovali ze zisku titulu jako české duo. V letošním ročníku se sešla hned trojice takových jmen. Ne že by Hložek, Kovář a Schick patřili po celou dobu ke stabilním článkům sestavy. České útočníky totiž brzdila zranění, zatímco třiadvacetiletý gólman plnil primárně roli náhradníka. Ale každý z nich svým dílem přispěl ke konečnému sesazení Bayernu, který vládl Německu po 11 let.

Jestli se s odstupem času bude na něco vzpomínat, pak ne na jednotlivce, ale na neústupný, kompaktní a jednotný tým, který dal do kupy španělský kouč Xabi Alonso. V kontextu všech výsledků, a to nejen v Bundeslize, ale také v DFB-Pokalu a na evropské scéně, byl Bayer jasným odkazem toho, že když se táhne za jeden provaz, nepřetlačí vás ani lokomotiva. Sám výběr Die Werkself byl rychlíkem, který nezastavoval, nezpožďoval se a dojížděl včas. V době rozhodující výhry nad Brémami neprohrál napříč všemi soutěžemi 43 utkání v řadě! Taková čísla v minulosti nevykazoval ani Bayern v tom nejlepším provedení.

Leverkusen každopádně nemusí zůstat jen u Meisterschale. Nakročeno má k triumfu v Německém poháru, kde potřebuje zvládnout už jen finále s druholigovým Kaiserslauternem. Daleko přitom není od postupu do semifinále Evropské ligy. Nejdůležitější bude neusnout na vavřínech, je třeba, aby hráčům úspěch z domácí scény nestoupl do hlavy. Můžeme si však troufnout tvrdit, že něco takového hlavně baskický stratég ve službách Bayeru stěží dovolí.