Livesport Focus: Nejpřekvapivější mistři aneb 5000:1 na Lišky, král Giroud a sprintující Vlci
Leverkusen protáhl šňůru zápasů bez poskvrny v tomto ročníku momentálně na 44 soutěžních utkání v řadě (vedle Bundesligy Bayer zatím neprohrál ani v Evropské lize, ani v domácím poháru). Přitom s ním na startu sezony odborníci téměř vůbec nepočítali. Livesport Focus se proto zaměřil na několik dalších nečekaných mistrů z předních evropských lig nedávné minulosti.
1991: Sampdoria Janov
Ani Juventus, ani milánské kluby AC a Inter, ani AS Řím a ani obhájce titulu z předchozího roku Neapol. V sezoně 1990/91 se z titulu v italské Serii A překvapivě radovala Sampdoria Janov, která tehdy získala své první a zatím i poslední scudetto. Hlavními strůjci úspěchu byli pod vedením srbského trenéra Vujadina Boškova brankář Gianluca Pagliuca a útočníci Roberto Mancini s Gianlucou Viallim, který se stal králem střelců celého ročníku.
Trefil se 19krát a nechal za sebou německého záložníka Lothara Matthäuse z Interu (16 gólů), Tomáše Skuhravého z týmu městského rivala FC Janov (15) i Roberta Baggia z Juventusu a Jürgena Klinsmanna z Interu (oba 14). Sampdoria to v následující sezoně dokonce dotáhla do finále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů), kde ji až v prodloužení srazil přímý kop barcelonského Ronalda Koemana.
1995: Blackburn
Od sezony 1992/93 funguje anglická nejvyšší soutěž pod značkou Premier League. Hned pro inaugurační ročník pod novou identitou se do ní vrátil po dlouhých 26 letech tým Blackburn Rovers. Klub financovaný lokálním ocelářským magnátem Jackem Walkerem hned skončil jakožto nováček na skvělé čtvrté příčce. V následující sezoně obsadil druhé místo a rok nato už předčil o bod hegemona 90. let – Manchester United pod vedením sira Alexe Fergusona.
Hlavní hvězdou celku kouče Kennyho Dalglishe byl střelec Alan Shearer. Za svých 34 gólů (ve 42 zápasech) získal Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce v Evropě. Skvělé výkony Blackburnu se odrazily i na složení jedenáctky sezony. Vedle Shearera v ní figurovalo dalších pět hráčů Rovers: Tim Flowers, Graeme Le Saux, Colin Hendry, Tim Sherwood a Chris Sutton.
2001: Boavista Porto
Portugalskému fotbalu kralují tři kluby: Benfica (38 titulů), FC Porto (30) a Sporting (19). Od roku 1934, kdy byla založena tamní liga, se jen dvakrát stal mistrem někdo jiný. Poprvé se to v roce 1946 povedlo hráčům Belenenses a druhým narušitelem Velké trojky byla v sezoně 2000/01 Boavista Porto, která dohmátla do cíle o bod před městským rivalem FC Porto. Překvapivý titul vybojovala díky neméně překvapivě dobře organizované hře.
Propracovaná obrana inkasovala za celou sezonu pouze 22 branek. Tým v šachovnicových dresech byl velmi úspěšný i směrem dopředu – nastřílel 63 gólů (druhý nejvyšší počet po FC Porto). Kompaktnost Boavisty v tomto ročníku potvrzuje fakt, že se o vstřelené zásahy podělilo rovnoměrně téměř celé mužstvo. Nejlepší střelec Brazilec Duda se s 11 góly nevešel ani do první desítky elitních kanonýrů ligy. Významnými články sestavy byli také brankář Ricardo Pereira, obránce a kapitán Pedro Emanuel nebo záložník Petit.
2009: Wolfsburg
Z úvodních osmi zápasů bundesligové sezony 2008/09 vyhrál Wolfsburg tři, čtyřikrát remizoval a jednou odešel s prázdnou. Další porážka přišla v devátém kole na půdě Bayernu Mnichov. Skutečně nic nenasvědčovalo tomu, že by se v soutěži mělo stát něco překvapivého, natož pak právě od klubu z města Volkswagenu. Jenže Vlci se ve druhé polovině ligy rozběhli takovým způsobem, že jim na konci ročníku byl kořistí německý titul.
Zatím jediný ligový triumf klubu v historii režíroval z lavičky obávaný ras Felix Magath, z hráčů se pak pod něj nejvýrazněji podepsali střelci Edin Džeko a Grafite. Dohromady nasázeli 54 ligových branek, Brazilec byl s 28 góly králem střelců, posila z Teplic skončila s 26 trefami v pořadí hned za ním. Celkově ve všech soutěžích skóroval bosenský dlouhán dokonce 36krát.
2012: Montpellier
Když se v roce 2011 ujali slavných Paris Saint-Germain bohatí katarští majitelé, očekávalo se, že pařížský klub ovládne francouzský fotbal de facto okamžitě. Chvilku si přesto musel na nástup k moci počkat. Ročník 2011/12 patřil zcela jinému týmu, od nějž by to sotvakdo čekal. Vždyť Montpellier v sezoně předtím skončil až na 14. místě tabulky Ligue 1, pouhé tři body od sestupových příček.
Přesto v jeho sestavě už tehdy zaujal mladý nebojácný kanonýr – Olivier Giroud. Do Montpellieru přestoupil v roce 2010 jako 23letý z druholigového Tours a v mistrovském ročníku se stal stěžejní postavou týmu. S 21 góly byl nejlepším střelcem Ligue 1, k tomu přidal devět asistencí. Po sezoně se stěhoval do Arsenalu… Jinak průměrný tým dovedl k titulu kouč René Girard. Pro bývalého lodivoda francouzské jednadvacítky to byla na pozici hlavního trenéra jediná trofej kariéry…
2016: Leicester City
From zero to hero. V ročníku 2014/15 bojoval Leicester City jakožto nováček o záchranu v Premier League do posledních chvil. Před novou sezonou měl ještě horší vyhlídky. Podle bookmakerů i expertů byl hlavním kandidátem na sestup. Kurz na to, že elitu opustí, byl jen 1,75…
Černým scénářům napovídalo i složení kádru či osoba nového trenéra, jímž byl jmenován Ital Claudio Ranieri poté, co byl ze svého předešlého angažmá u řeckého národního týmu vyhozen po ostudné porážce od Faerských ostrovů. Jenže Lišky z Leicesteru všem vytřeli zrak. A místo sestupu nabitou Premier League vyhráli – v kurzu 5000:1!
Mezi tyčemi mistrovského týmu čaroval Dán Kasper Schmeichel, obrana stála na Wesu Morganovi, Robertu Huthovi nebo Christianu Fuchsovi. Záložní řada spoléhala na skvělou dvojici Danny Drinkwater a N'Golo Kanté. A hlavní ofenzivní silou byli Riyad Mahrez a Jamie Vardy, s 24 brankami nejlepší střelec sezony.
