Devátá prohra? No a co! Žijeme sen v Lize mistrů, těší věrné fanoušky Unionu

V domácí lize jim patří až 16. místo, na evropské scéně jsou bez zisku jediného bodu. Trápí se, prohráli další zápas a jen stěží navazují na minulou historickou sezonu. Zatímco před rokem se v souvislosti s Unionem Berlín skloňovala slova jako překvapení a titul, letos je to naopak. Červenobílé vlajky však vlají hrdě dál a věrní fandové ukazují, že tým i trenér má navzdory nezdarům absolutní podporu.

V úterý večer se opět vydaly desetitisíce fanoušků na Olympijský stadion, který leží skoro 30 kilometrů západně od tradičního domácího stánku v Köpenicku. Místo, které léta obývá konkurenční Hertha, si ale Union už vlastně oblíbil. Tři poslední derby, jež se hrála na Olympiastadionu, získal pro sebe. A těší se tam na zápasy Ligy mistrů.

Sláva na stadionu rivala

I když nejdřív brali hlavně skalní fandové Unionu nutné stěhování na domácí adresu rivala jako křivdu, dnes zažívají díky atmosféře ve více než sedmdesítitisicovém kotli absolutní extázi. Zapomeňte na modrou a bílou, v ochozech se vyjímá červenobílá kombinace a chorály zní i dlouho po skončení zápasu.

Že Union zase prohrál? Bohužel, ano. I s českým reprezentantem Alexem Králem nestačil na Neapol, obranu italského týmu nedokázal prolomit a sami jednou inkasovali. Když ale skončil zápas, fanoušci nechtěli hráče pustit do kabin. Pod kotlem proběhla neuvěřitelná děkovačka. "Nemůžeme být nic víc, než hrdí. Prohráli jste s Neapolí, která ale vystřelia jen jedinkrát na bránu. Žijeme sen v Lize mistrů," slyšeli hráči od lídra příznivců. 

Údiv nad absolutní oddaností milovanému klubu vyjádřil i reportér italské televize Marco Messina, který do Berlína dorazil osobně. "Wow! To je jediné, co mohu říct. Fanoušci Unionu Berlin byli neuvěřitelní. To, co jsem se dozvěděl o jejich příběhu za poslední dva dny, ve mně zůstane navždy," napsal na svůj twitterový účet.

Vykrvácet za svůj klub

Story Unionu je samozřejmě barvitá až romantická. Sounáležitost s klubem svého srdce předvedli fandové třeba díky akci, při které doslova "vykrváceli" pro červenou a bílou. To když při finančních problémech, kvůli nimž hrozila ztráta profesionální licence, dorazili v roce 2004 darovat krev a tradiční 10eurový poplatek, který v Německu dostávají dárci, převáděli přímo na účet klubu.

Další z podstatných kapitol příběhu Unionu je zmíněný stadion, na kterém se sice hraje Bundesliga, ale parametry pro Ligu mistrů postrádá. Na Köpenicku má Union sídlo už od roku 1920, když ale přišla v 90. letech nutnost rekonstrukce, a byly nakresleny plány pro přestavbu, zjistilo se, že peníze rozhodně stačit nebudou. 

A tak přišla další chvíle pro fanoušky. V sezoně 2008/09 se celkem 2333 lidí, z nichž většina byli dobrovolníci, zapojilo do prací na stavbě. Během 140 tisíc hodin proměnili Alte Försterei z bortící se ruiny na důstojný stánek moderního fotbalu.

Zatímco jiné kluby si na rohových praporcích vystačí s klubovým logem, na vlaječkách Unionu se vyjímá symbolická grafika s vyceněnými zuby od umělkyně Unie Andory s podtitulem "Der kleine Biss", která má vyjadřovat to, jak je klub "zakousnutý" do své práce.

Jinde by byl trenér na pranýři, Urs Fischer má ale stále podporu. Vždyť v klubu působí už od roku 2018, vytáhl Union mezi elitu a každým rokem vylepšoval bilanci. Předloni hráli v Berlíně Konferenční ligu, loni Evropskou a letos žijí sen v Lize mistrů. Že se devětkrát prohrálo? Někdy je prostě potřeba prožít i krize, abyste zase byli silnější...

Tohle je prostě Union. Klub, kde se nezapomíná.