Blog Lukáše Ambrose: Do Chelsea by Nagelsmann pasoval. Maturitní sloh jsem věnoval rodině
Že Bayern vymění trenéra Juliana Nagelsmanna, asi nikdo nečekal. Výsledkově na tom vyloženě špatně nebyli. Muselo v tom být něco jiného. Asi nějaké interní věci uvnitř klubu. Za sebe mohu říct, že Nagelsmann je trenér dle mého gusta. Praktikoval náročný, běhavý fotbal, hodně presoval… A když se to skloubilo s kvalitou kádru, která je v Bayernu neskutečná, tak to vypadalo dobře.
Každopádně tato kapitola pro něho dobře nedopadla. Je mu jen nějakých 35 let, takže se dá říct, že má takřka ještě všechno před sebou. Vždyť v tomto věku někteří hráči ještě ani neukončili kariéru a on už má zkušenosti ze tří dobrých bundesligových mužstev.
Spekuluje se o tom, že by mohl jít do Chelsea, která se v této sezoně zbavila už druhého trenéra. Tím prvním byl paradoxně Thomas Tuchel, který zamířil do Bayernu. Bylo by pikantní, kdyby si tyto dva kluby prohodily dva německé trenéry. Myslím si, že by mu kádr v Chelsea mohl sedět. Nakoupili spoustu mladých hráčů, kteří by typologicky pasovali do Nagelsmannova stylu. Ale on je super trenér, který by zapadl kdekoliv.
Na druhou stranu přišel Tuchel a hned porazili v důležitém utkání Dortmund. Ukázalo se, že kvalita kádru je v Bayernu obrovská. Jsou tam hráči s velkými zkušenostmi a schopnostmi, které už těžko ještě něco naučíte. Jde spíš o to, jak je usměrníte a co po nich budete vyžadovat. A jaké budou mezi vámi vztahy. To je v klubu jako je Bayern asi nejdůležitější.
Že to nebude v boji o titul tak snadné, nastínil i pohárový zápas s Freiburgem, po kterém Mnichov v soutěži skončil. Myslím si, že ne všichni hráči v klubu byli s Nagelsmannovým odchodem spokojeni. Ale rozhodně jsou asi největším favoritem. Nicméně liga je nyní tak rozehraná, že se v ní může stát cokoliv. Náskok nemají bůhvíjaký, takže to slibuje drama až do samotného závěru.
Mrzí mě, když se nedostanu do nominace
Situace se změnila i u nás. Potřebujeme teď vyhrávat, stáhnout manko na top šestku a v takové době není moc čas na ohrávání mladých hráčů. S Lipskem to byl zápas, kdy nám to vyloženě nesedlo, tak jsem dostal čuchnout. Od té doby na další minuty v Bundeslize čekám. Vždycky mě to mrzí, když se nedostanu do nominace, ale beru to jako výzvu, abych se zlepšoval. A když budu v devatenáctce jeden z nejlepších hráčů, další šance určitě přijde.
Pozitivní je, že mám díky tomu víc času na maturitu a autoškolu. Právě maturita už mi začala. Mám za sebou slohové práce v českém a anglickém jazyce. Z češtiny jsem měl vyprávění a v angličtině jsem měl napsat text o tom, kdo mě nejvíce inspiruje.
Vybral jsem si svého tátu. Samozřejmě jsou fotbalisté, ke kterým vzhlížím a inspirují mě, ale chtěl jsem někoho z rodiny, protože k rodičům mám bližší vztah.
Sloh byl o otci, ale myšleno to bylo na oba rodiče - psal jsem o tom, že se pro mě strašně obětovali, když jsem byl menší. Jezdili se mnou po zápasech, turnajích, trénincích. Víkendy místo odpočinku trávili na mých fotbalech. Navíc jsme se kvůli němu přestěhovali i do Prahy. Myslím si, že ne každý si tohle všechno uvědomuje, co všechno fotbalová kariéra obnáší a co pro ni rodina musí obětovat.
Autor je mládežnický reprezentant a záložník Wolfsburgu