Datové zrcadlo ligy: Porovnání kreativity českých a zahraničních týmů. Rozdíl je obrovský
Datová analýza umožňuje získat na tento jev objektivní pohled. Celý proces probíhá zjednodušeně tak, že se nejprve shromáždí všechny přihrávky, které daný tým ve sledovaném období zahrál, a následně se za použití pokročilých matematických modelů určí čtyři aspekty.
A sice – jaká je hlavní strategie daného týmu ve finální třetině hřiště, do jaké míry jsou jeho nejčastější typy přihrávek efektivní, o jaká řešení by se měl tým pokoušet častěji, protože nejvíc zvyšují jeho šanci na vstřelení branky, a konečně to, zda se jedná o mužstvo, jež je schopno většího množství kreativních řešení nebo se spoléhá pouze na několik naučených situací. V kombinaci s tradičním videoskautingem se jedná o skvělý způsob, jak vytvořit například komplexní předzápasovou přípravu.
Na českých trávnících se účastníci ligy dostávají do šancí především pomocí centrů. Největší objem si jich tímto způsobem vytváří hned 11 celků. Pro srovnání – v Bundeslize, La Lize a Ligue1 je takových týmů shodně šest, v Premier League o jeden víc a v italské Serii A rovněž jedenáct. Česká nejvyšší soutěž má 16 účastníků, Bundesliga 18 a zbylé jsou po 20.
Strategii založenou na centrech volí v top pěti světových ligách zpravidla mužstva ze druhé poloviny tabulky, což ovšem zároveň neznamená, že by měla automaticky získat nálepku neúspěšné. Často může být totiž velmi efektivním řešením.
Hodně na centry spoléhá třeba Inter Milán, který si v Serii A aktuálně drží druhou příčku za Neapolí, anebo francouzský Lens, jemuž patří průběžné čtvrté místo s dvoubodovým odstupem na pozice zajišťující přímý postup do Ligy mistrů. Vždy je proto třeba brát v potaz také hráčské složení týmu a zvolenou taktiku.
Faktem ale je, že ve FORTUNA:LIZE jsou centry k vidění často. Průměrný ligový tým dostane míč do vápna tímto způsobem ve třetině případů, přičemž kvarteto ve složení Zlín, Baník Ostrava, Slovácko a Viktoria Plzeň se pohybuje dokonce okolo 40 %. Sparta je na 32 %, Slavia na 29 a ligovým unikátem je v tomto ohledu Jablonec, který z pěti přihrávek do vápna zvolí centr pouze jedinkrát.
Důležité je ale sledovat nejenom celkový objem vytvořených šancí, ale také efektivitu zvoleného řešení. Jinými slovy to, o kolik procent jeden centr v průměru zvýší šanci týmu na skórování. Nejnebezpečnější centry posílá do šestnáctky Zlín, který stíhají Plzeň s Hradcem a velmi dobrá čísla si udržují také Sparta, Baník nebo Slovácko.
Slušně si ve vzájemném srovnání vede i pražská Slavia, byť už do skupiny těch nejlépe centrujících týmů nepatří. Zatímco ale třeba u Sparty se jedná o druhý nejefektivnější typ přihrávky, Slavia má k dispozici čtyři ještě větší zbraně. Mimo jiné kolmé pasy (nejčastěji z meziprostorů) do vápna nebo přihrávky pod sebe, tzv. cutbacky. Její rejstřík čítá mnohem více strategií, jak dostat míč do šestnáctky, a všechny jsou navíc velmi užitečné.
Až pátým nejefektivnějším druhem přihrávky jsou centry i pro plzeňskou Viktorii, která v Česku vyniká především schopností zahrávat kvalitní přihrávky pod sebe. Takové šance jsou v jejich podání dokonce dvakrát účinnější než ty slávistické. To znamená, že i když Slavia zahrála o 11 cutbacků víc, v konečném důsledku si z nich nebezpečnější šance vypracovala Plzeň.
Rozdíl v kreativitě mezi předními českými týmy a kluby z elitních fotbalových soutěží je obrovský. Vynikne zejména při pohledu na to, z jakých konkrétních přihrávek si týmy vytvářejí největší šance. Do kategorie těch nejhůře bránitelných typů pasů obecně spadají společně s již zmíněnými cutbacky také průnikové přihrávky z hloubky pole nebo lobované míče do zóny 14 a vápna.
Týmy jako Manchester City, Arsenal, PSG a jim podobné sahají po těchto přihrávkách velice často a vytvářejí si jimi kvalitní střelecké pozice. Pro lepší představu: City spoléhá především na dlouhé loby Kevina De Bruyneho, Arsenal ke kreativním pasům přidává skvělý pohyb v cutback zónách a PSG své soupeře otevírá průnikovými přihrávkami Messiho s Neymarem. Co do objemu šancí se vždy jedná o jedny z nejvyužívanějších přihrávek týmu.
Takové pasy však v české lize aktuálně příliš k vidění nejsou a platí to i v případě zápasů aspirantů na titul, kteří volí spíše tradičnější a jednodušší řešení. Analýza přihrávek ukazuje, jak moc Slavii v tomto směru uškodil odchod Nica Stancia v kombinaci se špatným zdravotním stavem Petra Ševčíka.
V minuých dvou sezonách si svěřenci Jindřicha Trpišovského vytvářeli z průnikových přihrávek shodně třetí nejnebezpečnější šance, zatímco v právě probíhajícím ročníku až sedmé. Plzeň je na tom podobně a v případě Sparty se dokonce jedná o jeden z nejméně efektivních typů přihrávky na útočné polovině. A také jeden z těch nejméně využívaných – průměrný ligový tým během zápasu vyprodukuje o 28 % průnikových přihrávek víc.
Krátce ještě ke standardním situacím – z těch si v tomto ročníku největší šance vytváří Sparta, která z nich stihla nasbírat už 10 očekávaných branek a vstřelit 14 gólů. Druhá nejlepší je Viktoria Plzeň s 8,8 xG a 10 zásahy.
Průměrné xG na jeden roh má nejvyšší Viktoria, Sparta je druhá a s větším odstupem od vedoucího dua na tom jsou podobně Sigma, Hradec, Baník a Zlín. Co se bránění týče, nejmenší počet nebezpečných střel svým soupeřům povoluje Plzeň, ale prakticky stejně dobře si vedou také Bohemians s Brnem.