Další vítězství belgického právníka, které změní fotbal. Dupont už jím vrtěl Bosmanem

Bylo mu pouhých 30 let, sotva za ním zaklaply dveře univerzity v Bruselu, když jej oslovil průměrný hráč belgické ligy. Záložník RFC Lutych Jean-Marc Bosman si nevěděl rady, neboť mu vypršela smlouva a novou, v níž mu klub nabízel čtvrtinu dosavadní gáže, odmítl. Chtěl odejít, jenže Lutych nasadil druholigovému francouzskému Dunkerque přemrštěnou přestupovou částku. Z obchodu sešlo. Co teď? Zoufalý hráč se proto obrátil na pomoc právníka. Štěstí, že Dupontova budoucí manželka bydlela v sousedství Bosmanových rodičů…

Společně zažalovali RFC Lutych. A to ve dvou bodech. Zaprvé – belgickou směrnici, podle níž může klub žádat odstupné za hráče, s nímž už jej nepojí žádný kontrakt. Zadruhé – omezení UEFA, podle nějž směly evropské kluby zaměstnávat nanejvýš tři cizince, a to včetně těch ze zemí Evropské unie. Druhý bod přitom podle Dupontových slov přidali čistě účelově, aby dodali případu váhu.

Po pěti letech dal v obou otázkách Evropský soudní dvůr žalobě za pravdu. A zatímco Bosman, někdejší kapitán belgické jednadvacítky, se do vyřešení sporu stal částečně černou ovcí fotbalu, kterou nikdo nechtěl do své ohrady, přišel o nejlepší léta kariéry a už v roce 1992 zažádal v Belgii o podporu (z ní je ostatně živ i dnes), Duponta kauza vystřelila ke hvězdám. Jeho naopak chtěli všichni.

Z nezkušeného právníka byl někdo, kdo porazil největší sportovní instituce. Někdo, kdo pomohl odstartovat doslova revoluci ve fotbale. FIFA a UEFA musely zásadně změnit pořádky, od té doby se hráči po vypršení kontraktu mohou vydat bez ohledu na stanovisko bývalého zaměstnavatele kamkoliv, a to bez odstupného. Kluby zase mohou angažovat cizinců, co hrdlo ráčí. "A to jsem si na začátku procesu myslel, že to bude okrajový případ," vzpomínal potom Dupont.

Prohrává opravdu jen zřídkakdy. V roce 2006 triumfoval v případu Meca-Medina, v němž zastupoval španělského plavce totožného příjmení, usvědčeného z dopingu. "Je vidět, jak jsou právníci vynalézaví. Co má k čertu tenhle případ společného s Evropským právem pro hospodářské soutěže?" zlobil se ve své stati tehdejší šéf právního a licenčního oddělení FIFA, jistý Gianni Infantino, současný šéf světového fotbalu. 

Případ totiž vedl k rozhodnutí, že veškeré výnosy sportovních federací, které mají ekonomický dopad na sportovce, podléhají zákonům Evropské unie. Což bere absolutní pravomoc z rukou samotných federací. Dupont stál i za takzvanou kauzou Charleroi, podle níž musely FIFA a UEFA začít vyplácet klubům náhradu za to, když jejich hráč odjede na akci národního týmu. Také za verdiktem, že mistrovství světa ve fotbale musí rotovat po kontinentech.

Naposledy se u soudu objevil s případem Diarra. Bývalý hráč Chelsea, Arsenalu, Realu Madrid či Paris St. Germain zažaloval v roce 2016 FIFA za ušlý zisk kvůli tomu, že nemohl na sezonu 2014/15 podepsat smlouvu s žádným klubem. Lokomotiv Moskva mu totiž chtěl snížit razantně plat, on na to nepřistoupil a kontrakt mu byl zrušen. Kvůli tomu mu FIFA nařídila Lokomotivu zaplatit odškodné ve výši 10 milionů eur (tehdy 270 milionů korun).

Kdyby tak chtěl Diarra podepsat smlouvu jinde, jeho příští zaměstnavatel by musel část této sumy zaplatit. Proto nakonec belgické Charleroi upustilo od plánů na to, že ho získá. Soudní dvůr Evropské unie nyní rozhodl, že jednání FIFA porušilo zákony EU o volném pohybu hráčů. "Všichni profesionální fotbalisté byli (už od roku 2001!) postiženi těmito nezákonnými pravidly, i oni by mohli žádat o odškodnění. Tohle znamená konec degradace hráčů na spotřební zboží," uvedl Dupont.

Přestupová pravidla světového fotbalu se budou po dalším jeho vítězství znovu měnit…