Teď už je Petr ale pěkných pár let zpátky doma. Jako trenér brankářů pomáhá druholigové Hanácké Slavii Kroměříž a s klubovou rezervou v roli obránce stoupá soutěžemi. "Teď je mým hlavním úkolem dát se zdravotně dohromady, abych nepajdal," hlásí cestou na trénink zkušený, skoro dvoumetrový obr.
Neříkejte, že fotbalové povídání začneme zraněním?
"Bohužel. Tři kola před koncem podzimu jsem v 88. minutě na umělce udělal špatný pohyb a hned jsem věděl, že něco není v pořádku. Přetrhl jsem si přední zkřízený vaz v koleně a teď jsem šest týdnů po operaci. Snažím se cvičit, rehabilitovat, k tomu se pokouším jako trenér gólmanů vést tréninky ve Slavii. Jestli se vrátím k hraní, to momentálně nevím."
Nevyčítáte si, že jste začal na sklonku kariéry nastupovat místo v brance v poli?
"Od chvíle, co se v klubu rozjel projekt B týmu, jsem do něj naskočil. Ale říkal jsem, že už jsem se v kariéře nachytal dost, tak že chci hrát v poli. A to se také stalo. Začali jsme ve třetí třídě a teď jsme v I. A třídě. Postupů je hodně, ale když máte v týmu mladé šikovné kluky, tak to jde rychle nahoru."
Neříkali vám abyste šel do brány?
"Byla to jedna z alternativ, ale já chtěl hrát v poli. Jako mladý jsem v poli hrál a teď jsem na to chtěl navázat. Až do mého zranění šlo všechno v pohodě."
Prý jste i pár zápasů rozhodl, myslel jsem, že jste nastupoval na pozici stopera…
"To je pravda a opět se ukázalo, že fotbal nemá logiku."
Jak to myslíte?
"Tak, že když už jsem rozhodl, tak to bylo hlavou. Já jsem totiž nikdy moc na hlavičkování nebyl." (směje se)
Takže jste se jako stoper vysouval na standardky a věděl, jak na gólmana, že?
"Máme v týmu dobré kluky, takže se stalo, že mi to občas vepředu přihráli. Bylo jasné, že v útoku budou nastupovat mladí a běhaví kluci, já toho už moc nenaběhám. Ale při standardkách byla šance a nějaký gól jsem dal, když mě to trefilo."
I přes zdravotní trable ale zvládáte plnit roli trenéra gólmanů.
"Dohlížím na ně. Ještě nejsem stoprocentní, ale chci se dát zdravotně do pořádku, abych mohl fungovat naplno. Co se týče návratu na hřiště, tak nespěchám. To víte, že bych si ještě rád zahrál, rád bych se vrátil, ale teď je hlavní cíl nepajdat."
Ve chvílích, kdy vás limitovalo zdraví, jste si mohl udělat radost třeba tím, že jste si mohl pustit záběry z úspěšného MS dvacítek z roku 2007. Udělal jste to?
"To jsem tedy nedělal. To stříbro už je historie, které mi občas někdo připomene, když je nějaké výročí. Sám od sebe se ale nekoukám."
Ale vy jste vychytal týmu dva penaltové rozstřely, klíčovou penaltu proti vám nedal hvězdný Piqué. Přece je na co vzpomínat, ne?
"Jak jsem říkal, je to historie. Ano, hráli proti nám kluci, co potom udělali velké kariéry, dokázali velké věci. Vážně se teď soustředím hlavně na to, abych byl fit a mohl fungovat v trenérském štábu v Kroměříži."
Vidíte se jednou jako trenér i v nejvyšší soutěži?
"To by bylo samozřejmě krásné. Nikdy neříkej nikdy. Konkurence je obrovská. Jsem spokojený, že se Kroměříž posunula z MSFL do druhé ligy a daří se i projektu s mladými kluky v rezervě. Přeju si, ať to tak jde dál."