Brankář, co umí dávat góly a prát se. Super, ale za poslední ránu jsem se omluvil, říká Pařík

Lukáši, když se podívám na YouTube na gól, který jste vstřelil v březnu 2020, kromě precizního zásahu branky na druhé straně hřiště mě zaujala hlavně oslava. Ve stylu skórujících hráčů jste dojel ke střídačce a se všemi si plácl. Máte rád pozornost?

"Mám, baví mě, když si ji získám. Ale to nebylo u nedělní rvačky vyloženě cílem."

Tak nám popište, co přesně se v bitvě mezi Utahem Grizzlies a Allen Americans stalo? Pokud jsem si vše dobře dohledal, rozdáno bylo celkem 150 trestných minut.

"Utkání jsem začal v brance, ale už zhruba v polovině jsme prohrávali 0:5 a musel jsem střídat. Na závěr jsem ale zase vystřídal parťáka Garretta Metcalfa a od trenéra jsem dostal signál, že se mám poprat. Tak jsem se popral."

Počkejte, to mě docela zajímá. Jak vlastně vypadá takový trenérský signál, který vybízí ke rvačce?

"No víte, nám se poslední dobou tolik nedaří, navíc v zápase přišlo i několik rozhodnutí sudích, po kterých nám celkem došla trpělivost a nepomohlo ani to, že jsme před vlastním publikem v tu chvíli prohrávali 1:8. Takže ten signál jsme vlastně dostali úplně všichni hráči. Já jsem se vrátil do branky asi dvě a půl minuty před koncem právě proto, že Metcalf byl vyloučen za to, že se chtěl prát."

Jenže on narozdíl od vás neuspěl.

"Viděl jsem, jak se to u závěrečné sirény na druhé straně kluziště celé strhlo a měl jsem jasno. Problém byl jen s rozhodčím, kterému jsem se musel vyhnout, ale jakmile se to podařilo, bylo jasné, že jdeme na to."

Co vám v tu chvíli, kdy jste se rozhodl pro boxerskou vložku, letělo hlavou? Stíhá člověk nějak racionálně přemýšlet, nebo jde spíš o sadu impulzivních rozhodnutí?

"Asi je to o situaci, ale už ve chvíli, kdy jsem před koncem zápasu šel na led, jsem byl na rvačku připravený. A když jsem pak odjížděl z branky, tak jsem viděl, jak na mě gólman soupeře Chase Perry kouká a věděl, že to přijde. Obratem letěly na led rukavice a hokejka a bylo to jasné."

Někteří fanoušci v komentářích si ale stěžovali, že jste si nechal na hlavě helmu?

"Jenže když se podíváte na jakoukoliv brankářskou rvačku, tak vidíte, že klíčové je vždycky to, komu se podaří jako prvnímu sundat soupeři helmu. Co říkají lidi v komentářích je mi jedno. Sundal jsem mu helmu jako první, až pak se to povedlo jemu a až potom jsme šli do sebe."

Rvačku jste vyhrál, Perryho jste dostal na led, jaký to byl pocit?

"Co na to říct, bylo to super. Po sadě proher potřeboval celý tým nějaký impuls, tak jsme chtěli tu energii zase získat nějak zpátky. Bitky byly to jediné, co jsme teď zvládli vyhrát."

Ale Perrymu jste na ledě uštědřil ještě jednu ránu, která byla trochu navíc...

"Přiznávám, to byla trochu podpásovka. Takže jsem po zápase zašel k soupeři před šatnu, poprosil jeho spoluhráče, ať mi ho zavolají ven, že přicházím v míru a za tu ránu se mu omluvil a přiznal se, že mi ujely nervy. Vzal to úplně v pohodě, tak jsem mu ještě popřál hodně štěstí do dalších zápasů."

Moc hokejových brankářů na světě pocit ze vstřeleného gólu a rvačky nezná, popište nám tedy, co je víc euforické?

"Obojí je super, ale zároveň je obojí něco trochu jiného. Možná je pro mě trochu víc ten gól, to se prostě jen tak nestane."

V NHL podobných fyzických projevů ubývá, ale v nižších ligách to evidentně je pořád slušná divočina. Hraje se v ECHL, kde teď působíte, hodně do těla?

"V ECHL jsou čtyři divize a každá je trochu jiná. Utah působí v Mountain Division, která je z těch nejtvrdších a rvačky jsou tu na denním pořádku. Jedna-dvě každý zápas jsou úplně běžné."

ECHL je ještě o patro níže pod farmářskou AHL. V té jste si v minulém ročníku zachytal pět utkání za Ontario Reign, farmu Los Angeles Kings, tedy klubu, který vás v roce 2019 draftoval. Jak byste obě soutěže porovnal?

"V AHL jsou hokejisté rozhodně lepší a zkušenější, je vidět, že jsou mnohdy už na hraně NHL. To je cíl pro nás všechny, i pro mě je to ještě dlouhá cesta. Ale není to jenom o tom, že každý hraje sám za sebe, aby se dostal výš. Hrajeme tu týmově. Ale i v ECHL je konkurence vysoká, talentovaných hráčů, kteří čekají na svou šanci, je tu nespočet. Důležitá je každodenní práce a když přijde šance, je třeba ji chytit za pačesy."

Vy se o tu svou už pár let v zámoří perete. Ačkoliv jste zapůjčen na farmu Colorada do týmu Eagles, se kterými máte také podepsaný kontrakt, v NHL jsou vlastníkem vašich práv Los Angeles Kings. Jste s klubem v kontaktu?

"Teď vůbec. O NHL ale bojuji dál, Los Angeles na mě po této sezoně ztratí práva, takže já pak budu mít možnost vyjednávat o další kontrakt s kýmkoliv."