Vojtěchu, prý za sebou máte rodinnou cestovatelskou odyseu. Že by i vám zkomplikoval život nechvalně proslulý brexit?
"Trošku komplikovaná naše cesta z Londýna byla. Je to věčně nekončící boj s britskými vízy. Po brexitu v zemi pořád ještě nevědí, co si s tím počít, takže je to radost.
Co přesně se stalo vám?
"Pasy manželky a dětí se v rámci vízového procesu musely nedávno poslat do nějaké agentury v Česku, která ten proces zajišťuje. Rodina už sice víza má, ale bylo potřeba i nějaké razítko nebo samolepka do pasů. Ty se tím zasekly v Praze, ale my je teď potřebovali k cestě do Česka, takže jsme museli na poslední chvíli vyběhávat náhradní pasy. A pak jsme si museli přebookovat letenky z pondělního rána na večer. Naštěstí v tom všem pomohla jedna obrovská klika. V létě jsme při soustředění v Mariánských Lázních potkali profesora Jana Marka, který se tam na nás byl podívat. Dřív hrál i českou ligu, pak dělal šéfa dětské kardiologie v jedné londýnské nemocnici a teď ve městě učí. Přes něj jsem dostal dobrý kontakt na naši ambasádu v Londýně, jinak by se to tak rychle nevyřešilo. I na velvyslanectví byli vstřícní, takže to dopadlo dobře, ale měli jsme s tím hodně problémů. V pátek dopoledne jsem se dozvěděl, že nikam nejedeme (směje se). Já svůj pas měl sice v pořádku u sebe, ale bez rodiny nevím, jestli bych odjel. Bylo by to těžké. Já na ambasádu poprvé volal v pátek večer, přičemž přes víkend mají zavřeno...
Je tohle další z příkladů, jak nejen nám brexit komplikuje život?
"Stoprocentně. Zatím jsem za ty dva měsíce v Anglii neslyšel nikoho, kdo by řekl, že to byla dobrá věc. Británie si v podstatě odhlasovala něco, co ve většině vůbec nechtěla. Před šesti lety to prošlo na základě toho (většinou jen 52 % hlasujících), že byla pokažená kampaň proti vystoupení z Unie a naopak ta pro brexit byla udělaná dobře, když to pár lidí zaplatilo. Nedivil bych se, kdyby se za pár let chtěli vrátit."
Aktuální průzkumy už hovoří o tom, že většina obyvatel by byla pro.
"Jasně, musí tam jen uplynout nějaký čas, aby si zachovali tvář."
Má podle vás vystoupení z EU i vliv na skládání týmů v britské lize?
"Takhle podrobně jsem to s nikým neprobíral. Vím, že dřív měli oddělené kvóty na Američany a zbytek světa. Byli povolení snad čtyři Američani a dva hráči odjinud. Teď už to ale spojili, že je jedno, kdo je jaký cizinec, a pro Evropany bude těžší se tam dostat, protože by se tak vlastně zabíralo místo Američanům, kteří tam jsou jako doma. Jinak cizinecká kvóta je teď pětičlenná."
Život v Londýně? Očekávání se naplnila
Naplnily se předpoklady a sliby, se kterými jste do devítimilionového Londýna odcházel?
"Jsou některé věci, co měly nějak dopadnout, a nedopadly, ale drtivá většina toho, co bylo klubem slíbeno, se splnila. A život v Londýně? Tam se taky naše očekávání naplnila - je to obrovská multikulturní metropole a jde o poměrně velký rozdíl oproti Poděbradům. (úsměv) Ale zvykáme si a je to hezká zkušenost."
Popište trochu lokaci, kde bydlíte. Platí to, že jste blízko olympijského komplexu?
"Nakonec tam nejsme, celé se to změnilo. Bydlíme v Canary Wharf, což je velké finanční centrum, a to v jedné z nejvyšších obytných budov ve městě. Jsme v 21. patře z asi 58 a máme krásný výhled na město, na řeku nebo na slavný Tower Bridge. Je to trochu blázinec, kolem je dalších dvacet skleněných mrakodrapů. Bydlení je ale určitě super."
Jakou šanci máte na umístění svých potomků do školského nebo školkového systému?
"Školy hledáme od začátku a je to zatím jediný problém. Pro dceru jsme chtěli nějakou skupinu, kde by se naučila anglicky. Podle českých pravidel ještě do školy nemusí, ale podle anglických už by měla a nakonec asi bude muset rovnou do školy, protože ty výukové skupiny jsou brutálně plné s čekací listinou na několik měsíců. A stejné je to se všemi hezkými státními školami. Kdybychom do takové dceru chtěli zapsat, tak možná na příští školní rok. Budeme se tak muset kouknout na nějakou soukromou, která je samozřejmě obrovsky drahá, ale co se dá dělat. V Anglii se chodí do školy od pěti a podle mě už tak při třetích narozeninách je čas začít tu lepší veřejnou školu shánět."
Jak při londýnském provozu vypadá logistika dojíždění do tréninkové a zápasové haly vašich Lions?
"Od zápasové Copper Box arény jsme 15 minut autem, jistě záleží na hustotě dopravy, anebo 20 minut s MHD. Trénujeme na střídačku na univerzitě East London, kam je to podobně daleko, a v naší Copper Box. Jezdíme ubery ve dvojicích až trojicích, což je v režii klubu."
Sám jste už vlevo řídil?
"My od klubu auta nemáme. V Canary Wharf by ani nebylo kde zaparkovat, a ani upřímně nevím, kam bych jezdil. Leda mimo město a takový výlet jsme zatím podnikli jen do Southamptonu, a to vlakem, což je rychlejší. MHD funguje po Londýně super, člověk se většinou dostane všude rychleji než autem."
Ven jezdíte v lize na devět míst, čím se nejvíc dopravujete?
"Něco autobusem, ale většinou vlaky, které jezdí rychle, načas a jsou příjemné. Nejdelší štreka je do skotského Glasgow, asi pět a půl hodiny, jinak to je od hodiny do tří. Vlak je proti Česku změna, ale je to rychlejší a pohodlnější. Někdy se taky stane, že na zápas jedeme vlakem a zpátky už nás veze autobus, protože je pozdě. Haly zatím byly v docházkové vzdálenosti od nádraží, třeba do deseti minut, anebo pro nás přijedou taxíky."
Venku je na Lions vyprodáno
Co návštěvy, jsou v BBL, která je uzavřenou soutěží, zajímavé?
"V našem případě jsou o něco nadsazené. Venku na nás zatím bylo všude vyprodáno, což znamená od asi devíti set lidí v nejmenší hale v Bristolu po skoro 4000 v Newcastlu. Lidi jsou na náš tým (s řadou reprezentantů a bývalých hráčů NBA) zvědaví, takže trochu vybočujeme. V Copper Boxu chodí průměrně 3500 na ligu a 5000 bylo na EuroCupu s Trentem."
Jsou fanoušci hluční a existuje v těch fotbalovějších městech i nějaká propojenost s fans ze zelených trávníků? Nebo existují fankluby?
"Zase tak moc to nežije. Třeba Newcastle měl nějaké choreo a mají asi nejlepší publikum, protože to je zřejmě nejtradičnější basketbalový klub v celé zemi a je to i základna pro reprezentaci. Celkově to ale není fotbal, lidi se přijdou podívat na basket a není to tolik o fandění. Když je zápas dobrý, tak ale umějí být i hluční."
Zápasová zábava v nějaké formě funguje?
"Při našich domácích zápasech se toho děje hodně, aby ty lidi dokázali do haly přivábit. Máme tam živou hudbu díky dechové kapele s trubkami a pozouny, v poločase zahrají dvě svoje písničky, něco i mezi čtvrtinami. Jsou tam cheerleaders, taneční skupiny, na zápasy zvou i různé místní celebrity. Plus v Copper Boxu máme i videoprojekci. Kostka byla, jen když jsme spíš výjimečně hráli s Podgoricou EuroCup ve větší aréně ve Wembley, což je hlavně koncertní hala pro asi jedenáct tisíc lidí. V ostatních halách jsou většinou cheerky, ale jinak je to slabší. Nebo spíš na to není prostor. Ty haly jsou starší a právě lepší prostředí je jediné, co lize ještě chybí."
Kolik se schází na zápasech novinářů a jsou utkání vysílána live?
"Tady musím říct, že je ta účast malá. I mediální pokrytí je tak slabší. Kluby si to tak řeší hlavně samy přes sociální sítě, což Lions dělají velice slušně. Ti kluci to umějí a má to moderní šmrnc. Není to ani tak informační servis, jede se hlavně Instagram a TikTok. Věci jako výsledky, reporty nebo rozhovory se dělají strašně málo. Jinak celá liga je na YouTubu, kde se vysílají zápasy live. A dokonce při EuroCupu se našla nějaká klička v regulích a celé naše poslední utkání se vysílalo na TikToku! (směje se) Prý to fungovalo a bylo to úplně v pohodě."
Už pár let zpátky se daly zachytit články o tom, jak je basketbal v Británii pomalu nejpopulárnější sport mezi mládeží, a jak i díky sledovanosti NBA roste. V lize je nicméně při 67milionové populaci Spojeného království jen deset celků, čím je to dané?
"Myslím, že ve spoustě i těch větších měst nemá organizovaný basket tradici. Britové jsou posedlí NBA, to je jasně vidět, ale BBL má problém hlavně s lokalitami a vhodnými halami. Hráčská úroveň mě až překvapila, ale některé haly jsou opravdu slabší, na úrovni první ligy (druhá nejvyšší soutěž) u nás. Několik z těch stánků je univerzitních, někde z důvodu toho, že jsou tam čáry, které tam být nesmějí, jsou zakryté třeba linem, což není standardní a soutěži to dost ubližuje."
K čemu byste ligu přirovnal herně?
"Je to blíž americkému stylu, nějaké NBA G-League. Američané, kterým se v tom podobají i Britové, jsou na tom velice dobře dovednostně a jsou to výborní atleti. K vidění je tak v zápasech spousta dunků a pěkných akcí. Naopak je hodně potlačená taktická stránka, připravenost na soupeře nebo týmovost, to moc nefunguje. Chybí k tomu i trenéři, kteří by ligu dokázali výrazněji zvednout."