Blog Tomáše Kalase: Ostuda United hodnocení sezony neovlivní. Chelsea chybí klíčový post
Událostí víkendu, a řekl bych i celého týdne, byl jednoznačně zápas Liverpoolu s Manchesterem United. To bylo něco! Pro United je to obrovská ostuda. Zápas na Anfieldu je vždycky důležitý. Je to víc, než když hrají třeba v Manchesteru proti City. A oni v takovém šlágru dostanou sedmičku. Spousta hráčů se po zápase musela omlouvat fanouškům na sociálních sítích. Neuvěřitelné.
Prohrát 0:7 si tým jako Manchester nemůže dovolit s nikým. Pro lidi to musel být šok jak blázen. Přitom první poločas byl vyrovnaný. United nezačali špatně, pak trochu přitlačil Liverpool. Ale Rudí ďáblové měli šance. Bruno Fernandes zakončoval hlavou, Marcus Rashford netrefil ideálně přihrávku do dobré pozice… No a tak toho Liverpool využil a dal gól do šaten. To s United očividně zamávalo a vezlo se to s nimi i na začátku druhé půle. Liverpool využil svých předností a na Manchester se to valilo ze všech stran. To už si pak na hřišti myslíte, že je proti vám celý svět…
Ale neviděl bych to z pohledu hostů jako nějakou katastrofu. Kdyby se to stalo s Chelsea, tak to není tak bolestivé. Pořád by to bylo hrozné, ale prohrát zápas s Liverpoolem prostě v Manchesteru nechceš. Nicméně si myslím, že na hodnocení sezony to nebude mít až takový vliv. Všichni si uvědomí, že Manchester udělal kus práce a klub se posunul vpřed. Nároky jsou po éře Sira Alexe Fergusona velké, ale podívejme se, jakým způsobem začínali United sezonu a dnes mohou hrát ještě o druhé místo.
Naopak pro Liverpool to může být zápas, který jim po výprasku s Realem Madrid vrátí sebevědomí. Určitě si budou víc věřit, ale podle mého názoru to nebude stačit. Přijde mi, že se kluby v Premier League naučily na jejich styl hrát. V posledních dvou letech byli takřka nehratelní, ale zároveň se u nich nic nezměnilo, až na pár hráčů, a týmy během té doby poznaly, kudy na ně. Našly skuliny v jejich taktice.
Ne nadarmo se tam plánuje obměna kádru. Před sezonou odešel Sadio Mané, v létě má jít pryč Roberto Firmino, spekuluje se nad Fabinhem… Stali se zkrátka už čitelnými. Dominovat tři čtyři sezony v kuse se stejnými hráči je ohromně složité. Myslím si, že to Jürgen Klopp vidí. Mluvilo se o tom, že měl požadavky na vedení, které mu však nebyly splněny. V tomhle se ho zastanu. Není to trenérem. Co s Liverpoolem dokázal, jak jej postavil na nohy, to by jedna špatná sezona neměla zastínit.
Můj poslední blog vyšel před zápasem Arsenalu s Manchesterem City. Tehdy měli Kanonýři sérii ztrát, dokonce i proher. Potvrdilo se, že projet Premier League bez zaváhání, je téměř nemožné. Na druhou stranu Arsenalu pomohlo, že body ztráceli i ostatní kolem nich. Poslední zápas s Bournemouthem už vypadal, že to půjde znovu do kytek, City by dostali velkou šanci, ale nakonec se to Arsenalu podařilo otočit. Klobouk dolů! Ukazuje to jejich sílu. Ale přiznám se, že stále víc věřím City. Pět bodů není neřešitelných. Navíc spolu ještě jednou budou hrát.
Asi se ptáte, jak je možné, že titul nepřeji Arsenalu, který by si ho jistě zasloužil – mě prostě baví víc fotbal City a mám rád Pepa Guardiolu.
Viděl jsem někde tabulku, kde byl poměr získaných bodů na náklady na přestupy. Nejlépe na tom jsou Brentford a Brighton. To asi nikoho nepřekvapí. Tyto dva kluby to dělají opravdu dobře. Ale na chvostu tabulky byla Chelsea. Nakoupila spoustu hráčů, ale ten nejdůležitější post – kvalitního hroťáka – stále neobsadila. Přitom je to v dnešní Premier League dost důležitá věc. City mají Erlinga Haalanda, Liverpool má Darwina Núñeze či Codyho Gakpa, Tottenham má Harryho Kanea. I Arsenal má Gabriela Jesuse či Eddieho Nketiaha. Dokonce i Barcelona šla a přivedla Roberta Lewandowského jako čistou devítku, v Realu na to mají Karima Benzemu.
A Chelsea? Kai Havertz není hrotový útočník, Pierre-Emerick Aubameyang je úplně odstřelený a kdo dál? To se pak mohou vést debaty o trenérovi, ale přijde mi to trochu nefér. Přiznám se, že Grahama Pottera osobně neznám, ale všichni známe jeho práci z Brightonu, kde vybudoval dobrý tým a na jejich fotbal se hezky koukalo. Otázka je, jak mu jde manažerství, jak vychází s hráči, jaký má respekt v kabině. To jsou věci, které zvenčí moc nepoznáte. To nelze odkoukat ze zápasu, když stojí trenér u lavičky.