Blog Tomáše Kalase: Deset měsíců bez fotbalu? Bylo to náročné na hlavu. Kane je komplexní

V sobotu jsem konečně hrál. Preston proti nám postavil snad pět útočníků, hrál takřka 5-0-5. Takže jsme museli přejít na pět obránců a to byla ideální šance pro mě, abych se po deseti měsících laborování se zraněním konečně vrátil.

Bylo to akorát. Moc jsem toho nenaběhal, bylo to spíš o couvání k naší brance, vybíhání, posouvání do stran, zajišťování hráče. Na kondici to moc zápřah nebyl, ale byla to půlhodina profesionálního sportu, což mi těch deset měsíců celkem chybělo. Někdy už to bylo na hlavu. Měl jsem stavy, kdy jsem byl několik měsíců zavřený v posilovně a kolikrát jsem chtěl říct, že prostě nepřijdu. Pak si ale člověk uvědomí, že je zaměstnaný a mohli by ho za to klidně vyhodit, tak se prostě kousne a jde. Ale už jsem zpátky a brzy bych měl zvládnout i celý zápas.

V Premier League se také děly věci. Arsenal zaváhal a nechal body Evertonu. Manchester City toho nevyužil a prohrál s Tottenhamem, takže Kanonýři mohou být relativně v klidu. V podstatě se nic nestalo. Obecně mi přijde, že jsou City teď trochu rozháraní. Klopýtli už podruhé z posledních tří zápasů.

Jediný gól vstřelil Harry Kane, čímž se dostal na 200 branek v Premier League a už je třetím nejlepším střelcem za Waynem Rooneym (208) a Alanem Shearerem (260). Myslím si, že jeho cílem bude Shearera překonat. Sice je mu už 29 let a s přibývajícím roky to bude těžší a těžší, ale je to reálné. Jsou to tři sezony po 20 gólech. Pořádná šichta. Třeba si to ale rozmělní do více sezon a opravdu se mu to podaří.

V lize jsem na něj nikdy nehrál, jen za reprezentaci a musím říct, že je komplexní útočník. Má všechno. Není pomalý, s balonem umí, dobrá postava a má gólový instinkt… Těžko se na takového hroťáka vymýšlí, jak ho bránit. To už je na daném hráči, jak se rozhodne na hřišti. Dřív by ho stopeři zkoušeli všemožně vyvézt z míry. Slyšel jsem spoustu příběhů, co všechno obránci prováděli útočníkům a některým se ani nedalo věřit. Ale to už je minulost. V době videa si hráč nějaké nekalosti nemůže dovolit. Byl by okamžitě odhalen.

Já vždycky rád hrával na rychlé útočníky, protože jsem si myslel, že jsem rychlý a je to moje přednost. A naopak jsem si myslel, že mám potíže s většími hráči. Jednou jsem to řekl trenérovi a on přišel s analýzou, že v zápasech proti vysokým hráčům jsem podal daleko lepší výkony než proti menším a rychlejším.

Dnes to je padesát na padesát. Když proti nám hraje někdo s vysokým hroťákem, je to hlavně o soubojích, protože na něj lítají centry. A když má někdo výškově menšího hráče s dobrou pohyblivostí, většinou mu spoluhráči chtějí dávat míče do nohy. Ale i to se dá odřídit tak, aby balon vůbec nedostal.

Roli hraje i fyzická konstrukce těla. Jako mladý jsem vedle fotbalu dělal i atletiku. Skákal jsem do dálky a běhal. Dokonce jsem měl i celorepublikové úspěchy. Nicméně ve Fulhamu jsem jednu sezonu nabral asi deset kilo ve svalech. Na obratnosti i rychlosti mi to neubralo, ale najednou přicházela zranění a protahovala se mi regenerace po zápasech. 

Nakonec jsem tedy pár kilo ubral, ale zároveň se snažím, abych si postavu udržoval a abych nabrané svaly za ta léta neztratil. Dnes se pohybuji na nějakých 84 kilech. Ale musím se hlídat. Rozhodně nemůžu v květnu po posledním zápase přijet do Česka a jíst všechno oblíbené, co mi přijde do cesty. V půlce června bych se kutálel a byl bych bez šance, že bych to během pěti týdnů shodil. 

V klubu musíme být všichni pod deset procent podkožního tuku. A to se prostě nedá shodit okamžitě. Musel bych tři týdny trénovat o samotě, abych se vůbec začal hýbat, což by mi ubralo přípravu s týmem a tím pádem bych v očích trenérů neprošel celou přípravou a nebyl bych fit na první zápas sezony. A to nechceš.

Autor je obránce Bristolu City a český reprezentant.