Blog Davida Zimy: Z volby prezidenta jsem napnutý. Titul bych přál Neapoli

Tak už máme po mistrovství světa. Liga je znovu v plném proudu. Musím přiznat, že dění na šampionátu u nás v kabině moc nejelo. Řešili to hlavně kluci, jejichž země v Kataru hrály. Může se zdát, že to byl každý druhý, protože máme celkem hodně cizinců, ale v Itálii to není zas až tak neobvyklá věc. I ostatní kluby mají mančafty dost namixované. Spíš si myslím, že je výjimečné, když má klub v Serii A na soupisce třeba 15 Italů.

Ale úředním jazykem je italština. Trenér na nás mluví jen italsky. A to i na kluky, kteří přišli v létě. Dřív jim třeba ještě něco anglicky dovysvětloval, ale už to nedělá. Jen svým krajanům Chorvatům občas něco, ale to je výjimečné. 

Stejně jako pro kluky, kteří si během sezony vyzkoušeli poněkud větší pauzu. Pro mě to nové nebylo, moc dobře to znám z Česka, kde je zimní přestávka běžnou věcí. De facto jsem se vrátil do starých časů. Začali jsme už někdy na začátku prosince, což je celkem brzy. První ligový zápas jsem nehrál, druhý ano. Je to běžné, trenér nás teď poměrně dost točí a v rotaci je kolem sedmnácti hráčů. Když hrajete každé tři dny, tak je složité odehrát všechno od začátku do konce.

Ale je znát, že lidé si to tu užívají. Všude je to blázinec. I když zrovna v Turíně se to dělí - zatímco Juventus je klasický velkoklub a odráží se to i na tribunách, naši fanoušci jsou poněkud vášnivější. Skoro jako ti z jihu Itálie. Třeba z Neapole či Salerna. U nich je to vskutku zážitek. Je to něco jiného než nahoře na severu nebo i v Česku. Umí tam udělat pekelnou atmosféru.

Neapol by si zasloužila vyhrát

U Neapole se zastavím. Na podzim byli fakt v laufu. Hráli v tempu, dávali hodně gólů, dařilo se jim. Je otázka, jak dlouho jsou schopni takovou fazonu udržet, protože je to fakt opravdu náročné. Teď poprvé v sezoně prohráli na Interu a o víkendu je čeká Juventus, který je v tabulce hned za nimi. Sezona bude ještě dlouhá a otázka titulu je stále dost otevřená.

Neřekl bych, že jim zrovna fandíme, ale když už by si někdo zasloužil vyhrát scudetto, měla by to být Neapol. Čeká na to dlouhou dobu a hraje momentálně asi nejhezčí fotbal v Serii A.

Jen zrovna na jejich stadionu trochu kazí atmosféru akustika starého stadionu, který má i běžeckou dráhu. Je to škoda, protože třeba na San Siru, které je typicky fotbalové a uzavřené, je to o něčem jiném. Už brzy ale může být všechno jinak. AC Milán si staví nový stadion a San Siro prý půjde k zemi. Nemyslím si ale, že by to bylo tak horké. Než se nový milánský domov postaví, tak už budu pomalu věšet kopačky na hřebík, takže si tam asi už nezahraju… Ale teď vážně - je to opravdu za dlouho. Mluví se o horizontu sedmi osmi let. Fotbalista se nekouká tak daleko. Neví, co bude za dva tři roky. V tom je naše zaměstnání zajímavé. 

Musím ale říct, že se mi v Turíně líbí. Je to po životní stránce dost podobné tomu, na co jsem byl zvyklý z Česka. Sice se tu s otevřenými okny moc nevyspíte, ale pořád je tu klidnější život než na historickém jihu, kde mají lidé daleko temperamentnější povahy. Nejsem zrovna typ, který by neustále chodil ven mezi lidi. Jsem rád doma. Teď se navíc v Česku volí prezident, takže se dívám na všechny možné debaty, tohle celkem sleduji a baví mě to. Musím říct, že jsem i napnutý, jak volby dopadnou. Doma bych volit šel, ale nevím, zda tentokrát budu moct. Zatím neznám náš program. Holt jsem se dal na takovou práci a tohle k tomu patří. Co se dá dělat.

Autor je obránce FC Turín a český reprezentant