Bijec a provokatér Barnaby vzpomíná na Čechy. Jágra miloval, Haška nenáviděl. Co Hlinka?
Barnaby strávil v nejlepší lize světa celkem třináct sezon, ale než stihl posbírat všech 300 bodů (113+187), uplynula dlouhá doba. Málokdo ví, že rodák z kanadského hlavního města Ottawy nikdy nepoznal pravého otce a že Barnaby ani není jeho pravé příjmení.
Jde o jméno otce jeho bratra, se kterým vyrůstal. Dlouholetý útočník Buffala, Pittsburghu, Tampy Bay, NY Rangers, Colorada, Chicaga a Dallasu se původně měl jmenovat Neil Hewston, ale k tomu nikdy nedošlo.
Barnaby žil s matkou a starším bratrem Brentem, a právě ten vštípil extrémně agilnímu mladšímu sourozenci, že pokud se chce ve světě sportu jednou prosadit, neměl by se štítit žádné cesty. A tak se usměvavý klučina rozhodl, že kromě bodování by to mohl zkusit i cestou slovní provokace a rvaček. Osvědčilo se.
Kanaďana si na draftu v roce 1992 vybralo ve 4. kole Buffalo a v sezoně 1995/96 už byl s 335 trestnými minutami nejtrestanějším mužem celé NHL. K tomu ale taky posbíral 31 bodů. V tu chvíli už byla v klubu také jeho budoucí legenda Dominik Hašek. "V šatně nebyl možná nejoblíbenějším mužem, ale byl to naprosto neuvěřitelný gólman," vzpomínal Barnaby a přidal i příběh, kvůli kterému se z olympijského vítěze stal jeho nepřítel.
Důvodem byl trenér Ted Nolan, který Sabres vedl mezi lety 1995-97. S tím si totiž Hašek nerozuměl, ale Barnaby ho miloval. Jenže Hašek už byl v té době trojnásobným vítězem Vezina Trophy a dvojnásobným vítězem Hart Trophy. Tedy stoupající hvězdou ligy. Když začalo být v kabině dusno a rozhodovalo se, kdo odejde, český gólman samozřejmě zůstal, poroučel se Nolan.
"Byl jsem neskutečně naštvaný a média tehdy otiskla můj vzkaz Haškovi. Slíbil jsem mu, že na příštím tréninkovém kempu ho sestřelím," popisuje Barnaby.
Na konci léta 1997 si ale forvarda zavolal do své kanceláře tehdejší prezident Sabres Doug Moss, i k němu se logicky Barnabyho výhrůžka směrem k nejlepšímu brankáři NHL dostala. Řešení bylo netradiční.
"Ročník předtím byl můj nejlepší v NHL, nasbíral jsem 43 bodů a měl jsem ve smlouvě bonusy, že při 50 bodech mi klub vyplatí 50 tisíc dolarů. Kvůli zranění jsem neodehrál 14 zápasů, na tu metu bych se nejspíš stejně dostal, takže Doug mi řekl, že když Doma nesundám, prémii mi vyplatí," řekl Barnaby.
A tak se také stalo. Vztah obou byl ale narušen, a tak se brzy poroučel také útočník s číslem 36 na zádech. Cestu do finále Stanley Cupu v roce 1999, ve které Hašek na svých zádech táhl celý tým takřka bezejmenných, už sledoval jako hráč Pittsburgh Penguins. Pozvánku na gólmanovo uvedení do Síně slávy v roce 2014 ale dostal. Nicméně ji nepřijal. "Haškův agent mi volal, ale jen jsem se ho zeptal, jestli ví o tom, že Haška ku*** nenávidím?"
Jágr je neskutečný, miloval život
Do Pittsburghu dorazil Barnaby v březnu 1999. To byly časy, kdy kabině Penguins vládl český jazyk. V šatně v nadcházejících sezonách byli Jaromír Jágr, Martin Straka, Robert Lang, Jiří Šlégr, Josef Beránek, Milan Kraft, Roman Šimíček, František Kučera, Jan Hrdina, Michal Rozsíval či Josef Melichar.
Nade všemi vyčníval jeden a asi není těžké tipovat, který to byl. "Jágr je neskutečný chlapík. Miloval hokej a obecně život. Když se chodilo ven nikdy zrovna moc nepil, ale rád si zahrál a občas mu to i ujelo," vykládal Barnaby a dodal, že mnohdy mezi spoluhráči došlo klidně na sázky překračující 40 tisíc dolarů.
"Jágr miloval blackjack a sázení na fotbal, vlastně si s chutí vsadil na cokoliv. Ale těžko jste mohli hledat lepšího hráče do kabiny. Po tréninku jsem navíc často chodil k němu domu, kde nám tehdy jeho maminka připravovala české jídlo," vybavil si.
Barnaby pamatuje také zámořskou éru Ivana Hlinky. S českou trenérskou ikonou fungoval dobře, kouč olympijských vítězů z Nagana si energického štírka oblíbil, ale nedokázal ho příliš využít. Problémem navíc byla také jazyková bariéra. "Ivan byl báječný a inteligentní trenér, který měl rád zábavu. Ale zábavná byla také představa, že tým NHL si najme trenéra, který neumí pořádně anglicky. Popravdě, to bych se toho víc naučil od japonské štětky," popsal celou situaci sobě tradiční mluvou.
To znamená, že ač byl v Pittsburghu miláčkem tribun, líbilo se mu, jak funguje evropská enkláva v kabině a užíval si spolupráci s Jágrem či Mariem Lemieuxem, brzy zažádal o trejd. Po krátké štaci v Tampě se dostal k New York Rangers. Do týmu, který tehdy rozhazoval dolary a kupoval ty nejlepší hráče, a to jen proto, aby na konci sezony ostrouhal.
U Rangers s Nedvědem či Holíkem
Barnaby na Manhattan přišel v prosinci 2001 výměnou za slovenského mazáka Zdeno Cígera. V tu chvíli měl klub za sebou sérii čtyř sezon bez play off a další tři ho měly čekat. A to i přesto, že na soupisce se míhala jména jako Mark Messier, Pavel Bure, Brian Leetch, Theoren Fleury, Erik Lindros či znovu Jaromír Jágr.
I Rangers měli tehdy v kabině slušné české zastoupení, jednou z osobností byl například Petr Nedvěd. Ten klidně každý večer dle Barnabyho slov odcházel z haly s jinou modelkou. A to ještě v kabině nebyl dříč Bobby Holík.
Tehdy dvojnásobný vítěz Stanley Cupu s New Jersey podepsal s rivalem v roce 2002 šťavnatý pětiletý kontrakt v hodnotě 45 milionů dolarů, který z něj udělal jednoho z nejlépe vydělávajích hráčů soutěže (vydělával více než Mike Modano, Patrick Roy, Steve Yzerman či Martin Brodeur). A ze smlouvy bohužel jednu z nejhorších v klubové historii, nicméně ne Holíkovou vinou.
"Byl rozhodně jedním z nejlepších spoluhráčů, které jsem kdy měl. Skvělý a upřímný chlap, který chtěl stále vyhrávat," vybavil si nyní devětačtyřicetiletý Barnaby.
Holík byl známý především pro poctivou práci, kterou pravidelně na ledě odváděl. V New Yorku si ale z nějakého důvodu tehdy mysleli, že jihlavský rodák přenese vítěznou mentalitu do osobnostmi nabušené kabiny Rangers a motivuje okolí k pravidelným výhrám. Jenže to nevyšlo a vysoký plat, který mu nabídl generální manažer Glen Sather, byl mnohým trnem v oku.
A tak Barnaby zavzpomínal na otázku, kterou mu položil Holík krátce poté, co do klubu přišel. "Řekl mi: Hele, Barney, on mě Glen neviděl posledních deset let hrát? Když budu centr třetího útoku, k tomu budu hrát na oslabení a možná druhou přesilovku, můžeme vyhrát Stanley Cup. Ale když budu první centr a budu na první přesilovce, tak se nedostaneme do play off," kroutil tehdy hlavou Holík.
Styl hry ho dohnal
A měl pravdu, Rangers se během dvou let jeho působení v mužstvu do play off nedostali, Holík zaznamenal celkem 41 gólů a z následujícíh tří sezon byl vykoupen. Kariéru zakončil v roce 2009, o dva roky později, než Barnaby.
Na něm se s věkem začal podepisovat jeho styl hry. V NHL zvládl téměř 200 rvaček a kolik jich bylo v juniorském hokeji, to už si nepamatuje snad ani sám hráč. Vždyť jen v sezoně 1991/92 zvládl během 63 utkání za tým Beauport Harfangs sesbírat 458 trestných minut.
Když ho tedy na přelomu let 2006 a 2007 po rvačkách proti Shawnu Thorntonovi a Joshi Grattonovi (mimo jiné bývalém hráči extraligového Kladna) začala silně bolet hlava a po jednom z úderů přestal dočasně vidět na levé oko, bylo jasno. Po cestě domů začal Barnaby zvracet, což je tradiční příznak otřesu mozku, který mu v tehdejších třiatřiceti letech jasně oznámil, že je čas končit.
Aktuálně je z bývalého raubíře milující rodič dvou dětí, který se stále motá kolem sportu. Zkusil si například trénování v juniorské OHL a momentálně je zaměstnaný u jedné z kanadských sázkových společností. Jeho počínání můžete pravidelně sledovat na sociální síti Twitter.