Ještě předtím, než se svým týmem nasedl do letadla a odletěl do litevského Kaunasu, kde se Final Four koná, dorazil mezi novináře. Přišel s úsměvem, nad kterým se vyjímá výrazný knír, jenž by mu jistě při castingu zajistil roli v kdejakém trháku.
Říkají mu "Lapro", už pár let má rodinu, ovšem stále vypadá jako univerzitní student. Na hřišti je to vlastně takový hráč ze staré školy, živel, srdcař. A pokud se s ním dáte do řeči, pochopíte, že je spíš intelektuál a cizí mu není ani břitký humor.
Euroligu jste nikdy nevyhrál. Sundal byste knír v případě triumfu?
"Podívejte, před půl rokem Messi ovládl mistrovství světa a knír jsem nesundal. Ani v těch nejšťastnějších okamžicích svého života jsem nikdy nic nesliboval a nebudu to dělat ani teď."
Když mluvíme o ikonách, měl jste možnost si zahrát se svým idolem Manu Ginobilim, kterého Maradona definoval jako největšího sportovce v historii Argentiny. Jaké to bylo?
"Manu je idolem mé generace a bude jím i pro ty budoucí. Navždy. Poznal jsem ho nejen jako sportovce, ale i jako člověka, včetně jeho rodiny. Bylo pro mě velké štěstí, že jsem ho mohl potkat a bezpochyby to byla jedna z věcí, která změnila mou kariéru."
Víte, že zakladatel slavné automobilové značky Enzo Ferrari říkal, že když se jezdec stane otcem, ztrácí dvě sekundy na kolo?
(směje se) "Ještě, že Leclerc nemá děti..."
A ve vašem případě? Pomohla vám rodina v kariéře, nebo je to všechno náročnější?
"Pomohlo mi to pochopit, jak důležité věci v životě máte. Že basketbal není všechno. A to mi určitě pomohlo trochu se zbavit tlaku, který je všude kolem."
Opakuje se loňský scénář – zase budete hrát v semifinále El Clásico proti Realu Madrid. Jak velká je touha po odvetě po loňské porážce?
"Byla to hodně tvrdá rána. Ale víc, než bychom toužili po odvetě, si chceme zahrát finále. Máme k tomu dost velkou příležitost."
Jako velký fotbalový fanoušek jistě víte, že před nástupem na hřiště Johan Cruijff říkal svému týmu: "Běžte se bavit". To váš kouč Sarunas Jasikevičius má trochu jiný přístup. Bude tedy zápas proti Realu legrace, nebo válka?
"Je pravda, že si to někdy opravdu užívám, i když Saras křičí. Myslím si ale, že v pátek to bude spíš válka."
Dnes jste v Barceloně, ještě před nedávnem jste ale hrál za Real. Dají se ta angažmá porovnat?
"Když jsem se rozhodl přestěhovat do Madridu, byl Real tou nejlepší volbou. Ale také je pravda, že se věci nevyvíjely zrovna dobře. Každopádně hrát za Real Madrid, stejně jako hrát NBA nebo za Barcu, to změní vaši kariéru, dává jí to prestiž. A to bylo přesně to, co jsem hledal. Chtěl jsem hrát na nejvyšší úrovni v Evropě. Tady v Barceloně jsem pak našel fantastické spoluhráče a trenéra jako Saras, který z mé hry dokázal vyždímat to nejlepší."
Nechybí vám bývalý spoluhráč z Realu Walter Tavares? Možná by bylo lepší mít ho dál na své straně než za soupeře...
"Byl to skvělý parťák, bylo mi ctí s ním hrát. Teď se musíme pokusit mu zápas znepříjemnit, protože je klíčovým hráčem při tvorbě hry Realu."
Co od zápasu očekáváte?
"Musíme být připraveni na všechno, na boj i překonávání těžkých chvil. Jdou proti sobě dva skvělé týmy. Budou to nervy a napětí, ale pokud budeme hrát s vítěznou mentalitou, postoupíme."