Reklama
Reklama
Reklama
Další
Reklama
Reklama
Reklama

Dozvuky GP Kanady: Red Bull se trápil, i tak díky Verstappenovi dosáhl na milníky

Zdeněk Míka
Red Bull stou výhru bujaře oslavil.
Red Bull stou výhru bujaře oslavil.@F1
Víkend v Montrealu přinesl vítězství a také dvě zajímavé mety pro vedoucí tým tabulky. Dobře, jeden historický zápis získal Max Verstappen (25), ale ten je přeci jen synonymem dnešního Red Bullu. Co se povedlo? Red Bull coby konstruktér získal své sté vítězství v závodě formule 1 a Verstappen obhájil loňský triumf a už po jednačtyřicáté stanul na stupínku nejvyšším. Tím dorovnal legendárního Ayrtona Sennu.

Stovka je pro rakouský tým významným úspěchem. Red Bull už vloni překonal Lotus v počtu vítězství a dostal se do Top 5 hodnocení konstruktérů, ještě letos pak může dorovnat Williams, který má výher 114. K tomu by ale rudí býci potřebovali ovládnout všechny zbývající závody sezóny. Nebo spíš Verstappen.

Jeho kolega Sergio Pérez se znovu trápil a po 12. místě v kvalifikaci během závodu předjel pouze zbytek pole za aktuální "velkou sedmičkou", tedy za jezdci Red Bullu, Mercedesu, Ferrari a Fernandem Alonsem (Lance Stroll promine, ale plán dostat obě auta Astonu Martin na stupně vítězů je zatím bláhový sen). Tomu nestačilo ani "sedmdesát kvalifikačních kol" k tomu, aby zaútočil na vytoužené vítězství.

Pokud začneme rozdíl v časech na jedno kolo počítat po návratu safety caru do boxů, Red Bull v rukách Verstappena získával zhruba 0.2 sekundy na kolo oproti dřívějším 0.7. Tým se taky trápil s pneumatikami, které se ne a ne pořádně zahřát na ideální teplotu, koneckonců Pérez na pátého Sainze ztratil půl minuty.

KRÁL VÍKENDU – Adrian Newey

Podíval se na stupně vítězů coby zástupce vítězné stáje, protože to bylo po dvousté, co "jeho" vůz vyhrál Grand Prix. Jelikož ale první vítězství jím konstruovaného monopostu (Williams FW14) se datuje do roku 1991, nelze ho brát jen jako čověka spjatého s Red Bullem (kde ale působí od roku 2006). Ostatně 59 "jeho" triumfů se zrodilo právě s Williamsem. 

Ačkoliv už několikrát naznačil, že nemůže pokračovat navěky (je mu 64), u Williamsu a McLarenu mohou jen litovat toho, že kdysi přišli o jeho služby. Ještě jedna zajímavost – Newey mohl první vítězství slavit právě v Kanadě. Jenomže Nigel Mansell v roce 1991 během posledního kola zpomalil, aby mohl zamávat publiku. Otáčky jeho motoru spadly tak nízko, až zhasnul a nakonec byl klasifikován jako šestý.

Max Verstappen a Adrian Newey slaví na pódiu
Max Verstappen a Adrian Newey slaví na pódiu@redbullracing

POTLESK PUBLIKA – Alexander Albon

Jedinou pihou na kráse Albonova víkendu byla chyba v šikaně ve třetí části kvalifikace, tou dobou už ale jel vysoký nadplán. I v závodě si počínal naprosto skvěle. Nestavěl během safety caru a držel za sebou rychlejší vozy až do cíle. Papírově to vypadá jako úspěch upgradovaného Williamsu, ale ve skutečnosti to byla špičkový výkon Albona, který podruhé v roce vyjel tradičnímu týmu body.

PLUSOVÉ BODY – Ferrari

Podobně jako Albon ani Charles Leclerc a Carlos Sainz nestavěli v boxech pro nové pneumatiky během neutralizace a taktika získat čistý vzduch pro jízdu po restartu vyšla na výbornou. Čtvrté a páté místo je letos zatím druhým nejlepším umístěním pro tým z Maranella.

SMOLAŘ VÍKENDU – Lando Norris

Po výjezdu safety caru se McLaren snažil dostat oba své jezdce k mechanikům ve stejném kole, ale Norris jel hned za Piastrim. Jak z toho ven? Norris zpomalil, aby si udělal odstup za týmovým kolegou a tým tak stihnul oba pit stopy bez prodlení.

Podle měření jel ale v zatáčkách až o 50 kilometrů za hodinu pomaleji, čímž se provinil proti článku pravidel, který hovoří o "porušení zásad férovosti v soutěži, nesportovním chování nebo pokusu o ovlivnění výsledků soutěže". Že se podobné manévry děly i v minulosti, už asi nikoho nezajímá. Norris se stal smolařem proto, že právě u něj přetekl pohár trpělivosti ředitelství závodu a pětisekundová penalizace ho odsunula mimo bodovanou desítku.

MANÉVR VÍKENDU – Fernando Alonso vs. Lewis Hamilton

Velká jména formule 1 šla do boje na přelomu 22. a 23. kola. Alonso, který měl na Hamiltona spadeno od diskutabilního vypuštění soupeře před něj v boxové uličce o deset kol dřív, zaútočil v nájezdu do poslední šikany a dostal se na druhé místo. Hamilton zkoušel kontrovat, ale na konci cílové rovinky musel uznat porážku.