V evropském fotbale je obdobná situace zřejmá: Vítěz Ligy mistrů je evropský šampion, nejlepší tým ze starého kontinentu. Aby získal titul nejlepšího celku na světě a s ním spojenou zlatou nášivku na dresy, musí uspět v mistrovství světa klubů.
To většinou výherce milionářské soutěže dokáže, objektivně totiž má Evropa nejkvalitnější fotbalové kluby. Tvrzení, že vítěz Ligy mistrů není automaticky světovým šampionem, však kvalitu týmů ze starého kontinentu nezpochybňuje, jde jednoduše o konstatování faktu.
Tuto logickou posloupnost se snažil Lyles vysvětlit svým krajanům poté, co na loňském MS v atletice opanoval sprint na 100 i 200 metrů. "Koukám na finále NBA a mají tam napsané Mistr světa. Mistr světa čeho? Spojených států? Nechápejte mě špatně, miluju USA, většinou, ale není přece celým světem," pronesl s úsměvem.
Situaci porovnal s atletickými závody, které se toho roku pořádaly v Budapešti. "Máme tu téměř všechny země, které mezi sebou bojují, kterým se daří, vyvěšují tu svou vlajku a reprezentují zemi. V NBA žádné vlajky nejsou," vysvětlil.
Američtí basketbalisté NBA ale neměli pro jednoduché vysvětlení pochopení, nejspíše ho vzali jako urážku, a vydali se na sociální sítě úspěšného sprintera zesměšnit: "Někdo tomu bratrovi pomožte." "Když jsem se naposledy koukal, NBA byla nejlepší soutěží světa, LOL." "Tos úplně netrefil." "No a co, hocha bych ve sprintu na 200 metrů zničil," sebeutvrzovaly se hvězdy jako Kevin Durant a Devin Booker. Američtí fanoušci postoj svých idolů z velké části sdíleli, Lyles je doteď terčem kritiky.
Basketbaloví olympionici ze Spojených států včetně Duranta a Bookera se šli na finálový sprint na 100 metrů osobně podívat na stadion. Již se ovšem nedozvíme, jak by se zachovali, kdyby Lyles nevyhrál.