Aspiranti na postup: Moderní tiki taka má Španělsku splnit sen, nebudou ale chybět góly?

Úvod

V Jihoafrické republice udělal Shakira z písně Waka Waka světový hit. Ze stadionů, které v roce 2010 hostily světový šampionát, však pochází ještě jeden unikát. Nikoliv hudební, ale fotbalový – tiki taka.

Bylo to něco úplně nového. Nové fotbalové myšlení, které okouzlilo celý svět. Od konstruktivní obrany s Puyolem, Piquém či Ramosem přes Xaviho, Iniestu a Xabiho Alonsa až k Davidu Villovi a Fernandu Torresovi. Španělský fotbal určil trend, který doteď nenapodobil.

Byl to způsob hry, který nevyžadoval spoustu branek. Blízko mu bylo Německo, ale ani další generace La Roja se mu nedokázaly přiblížit.

V Brazílii (2014) ani v Rusku (2018) Španělé neuspěli. Čtyři roky starý turnaj byl navíc poznamenám odvoláním trenéra Julena Lopeteguiho, který byl krátce před šampionátem oznámen jako nový kouč Realu Madrid, což španělská asociace nerozdýchala.

A tak se otěží slavného národního týmu chopil Luis Enrique, který si ze staré, slavné generace ponechal pouze Sergia Busquetse. Se zkušeným středopolařem Barcelony, mladou krví a oživenou verzí tiki taka, která se musela přizpůsobit modernímu fotbalu, dosáhl nový lodivod dvou finálových účastí v Lize národů. Bude to však stačit na ucházení se o korunu mistra světa?

Silné stránky

Španělsko vždy zdobili nesmírně technicky zdatní fotbalisté. A jinak tomu není ani letos. Právě kvalita při práci s míčem je největší předností souboru trenéra Luise Enriqueho. Španělští mladíci o sobě dávají vědět natolik, že jsou ještě před 20. narozeninami porovnáváni se svými slavnými předchůdci. Pedri a Gavi, poslední dva vítězové Golden Boy, jsou hlavními tvářemi nové generace, v níž mimo jiné vynikají Dani Olmo, Ansu Fati, Ferran Torres či Yéremy Pino.

Současná La Roja není nejrychlejší, nejsilnější a nenaběhá ani nejvíce kilometrů. Způsob, jakým zachází s míčem, je však jedinečný. Něčím takovým se může pochlubit jen málo týmů.

Současná španělská hra nevyprodukuje tolik gólů, však naposledy jich nasázeli Fati a spol. vícero v jednom zápase v září 2021, kdy porazili slabou Gruzii 4:0. Nutno však dodat, že alespoň jednu branku vstřelili Španělé od remízy 0:0 na Euru se Švédskem ve 20 zápasech po sobě.

Nová verze tiki taka je úspěšná hlavně směrem do defenzivy, neboť soupeřům nenabízí takřka žádné příležitosti ke skórování. S Unaiem Simónem, který nahradil chybujícího De Geu a stal se tak nástupcem Ikera Casillase, inkasovalo Španělsko v Lize národů pouze pět branek, o dvě méně měl jediný tým – Portugalsko. Právě na jeho půdě Španělé v září udrželi čisté konto a ovládli elitní skupinu Ligy národů.

Slabé stránky

V těžkých zápasech může Španělsko narazit právě na neschopnost přetavit herní dominanci ve vstřelenou branku. Pro hráče La Roja to může být velmi frustrující, neboť si v zápase vymění více než 800 přihrávek, ale velké šance nepřicházejí.

Stačí se podívat na poslední soutěžní porážku – 24. září měli svěřenci trenéra Luise Enriqueho proti Švýcarsku 74% držení míče, připsali si 809 přihrávek oproti 278 soupeře, podnikli 184 útoků, soupeř pouze 76, ale zároveň vystřelili pouze čtyřikrát na branku, zatímco Švýcaři pětkrát. Výsledek? Porážka 1:2.

Ideální jedenáctka

Unai Simón – Carvajal, Laporte, Pau Torres, Alba – Busquets, Koke, Pedri – Ferran Torres, Morata, Dani Olmo. 

Jediné, co Luis Enrique nemění, je rozestavení. Španělsko pravidelně vstupuje do zápasů ve formaci 4-3-3, která může být následně díky velké univerzálnosti hráčů modifikována. Je třeba zmínit, že neexistuje žádná pevná jedenáctka. Odhadnout základní sestavu současné španělské reprezentace je těžší než vyhrát mistrovství světa.

Dost záleží na zdravotním stavu nedávných marodů. Po zranění se vrací například Marcos Llorente, Laporte či Dani Olmo. Krátce před Katarem se uzdravil také zkušený Koke.

Jedničkou mezi třemi tyčemi bude zcela jistě Unai Simón, který si narozdíl od brankářů z Premier League, kde chytají ve skvělé formě De Gea i Kepa Arrizabalaga, získal trenérovu důvěru.

Vepředu zůstává Enrique věrný Alváru Moratovi, který nejednou ukázal, že dokáže svému týmu pomoct v tu nejnutnější možnou chvíli.

Kdo s koho

Španělsko nikdy nebylo týmem, který měl opravdovou hvězdu – takovou jakou je pro Portugalsko Cristiano Ronaldo či Lionel Messi pro Argentinu. Vždycky sázelo spíše na vůdce, hráče s charakterem, kteří byli schopní společně zavelit. 

Takového aktuálně trenér La Roja postrádá. Někteří říkají, že jej ani nechce, neboť se bojí, aby ho nezastínil. Sergia Ramose se "zbavil" během jeho loňského zranění a jediným zkušeným borcem, který pamatuje úspěch z JARu, je tak Sergio Busquets. Ten je však podstatně tišší, zkrátka jiný druh lídra.

Uvidíme, zda Španělé najdou lídra, který bude schopen převzít zodpovědnost na hřišti i mimo něj.

Predikce

Španělsko čeká v Kataru náročná cesta. Ve skupině E, při vší úctě ke Kostarice a Japonsku, bude bojovat o první místo s Německem. Pokud to zvládne, může se utkat se silnou Belgií či jemu dobře známým Chorvatskem s Lukou Modričem. To nejhorší by však přišlo ve čtvrtfinále, kde hrozí střet s Brazílií.

Někteří na Pyrenejském poloostrově si dokonce myslí, že by bylo lepší skončit ve skupině druhý... To však v případě, že by Brazílie nebyla také druhá. Dosažení čtvrtfinále se zdá být rozumným cílem, od něhož se může Španělsko odrazit k velkému snu.