"Je pravda, že nejsem tím, za koho mě považujete," řekl Farah a dodal: "Většina lidí mě zní jako Mo Faraha, ale to není moje jméno ani realita." Hvězdný vytrvalostní běžec uvedl, že jeho pravé jméno je Husajn Abdi Káhin a že jako Mohameda Faraha ho pojmenovali lidé, kteří s ním odletěli z Džibutska. Bylo mu devět let, když ho z této východoafrické země odvezla žena, kterou do té doby nikdy neviděl a která tvrdila, že ho bere do Evropy za jeho příbuznými.
V Británii pak Farah musel hlídat děti v jiné rodině a starat se o domácnost, aby přežil. "Musel jsem, pokud jsem chtěl dostat najíst," popisoval pro BBC. V prvních letech po příjezdu do Británie mu rodina, které sloužil, nepovolovala chodit do školy, dostal se do ní, když mu bylo 12 let a vystupoval v ní jako uprchlík ze Somálska.
Ostatně tak o sobě Mo Farah mluvil i v minulosti, když říkal, že se do Británie dostal jako uprchlík ze Somálska se svými rodiči. Nicméně v dokumentu, který ve středu odvysílá BBC a společnost Red Bull Studios, uvádí, že jeho rodiče nikdy v Británii nebyli a že jeho matka a dva bratři žijí na rodinné farmě v neuznávaném státu Somaliland. O otce přišel ještě jako malý chlapec, zemřel při přestřelce. Když bylo Farahovi osm nebo devět let, odvedli ho z domova, aby žil s jinou rodinou v Džibutsku.
Učitel tělocviku jako hrdina
Z rodiny, která ho využívala jako sluhu, mu pomohl uniknout učitel tělocviku, jenž o jeho případu informoval sociální úřady a ty ho umístily k somálským pěstounům. "Zdálo se, že jediným jazykem, kterému rozumí, je jazyk tělesné výchovy a sportu," vzpomínal Alan Watkinson.
Atletika mu opravdu pomohla vypnout od života plného strachu. V roce 2000 nadějný sportovec získal britské občanství pod jménem Mohamed Farah. "Jediné, co jsem dříve mohl dělat, abych se z toho všeho dostal, byjo jít ven a začít běhat," popsal.
Ten druhý Farah
Farah řekl, že chtěl svůj příběh zveřejnit, aby změnil to, jak veřejnost vnímá pašování lidí a otroctví. "Netušil jsem, že je tolik lidí, kteří prožívají to samé, co mám za sebou já. Jen to dokládá, jaké jsem měl štěstí," uvedl. "Opravdu mě zachránilo to, v čem jsem byl jiný, a to v tom, že umím běhat," dodal.
"Často myslím na toho druhého Mohameda Faraha, na chlapce, jehož místo v tom letadle jsem zaujal já. Opravdu doufám, že je v pořádku," zamyslel se.
A proč s tím vlastně nevyšel najevo daleko dříve? "Tajil jsem to tak dlouho, bylo to opravdu těžké, protože se s tím člověk nechce smířit. Moje děti se mě často ptají, jak se to stalo. Vždycky máte na všechno odpověď, ale na tohle ne," uvedl na závěr čtyřnásobný olympijský vítěz.